Spor mezi advokátem Zdeňkem Altnerem a ČSSD v kauze Lidového domu skončil pravomocným rozsudkem, který straně přikazuje zaplatit 337 milionů korun. ČSSD se brání, že je to nespravedlivý verdikt, podle rozsudku, který má on-line deník TÝDEN.CZ, mohla takové sumě zabránit, kdyby problém roky neignorovala.
Sociální demokracii se v polovině 90. let podařilo dokázat, že po komunistickém převratu nezanikla, ale existovala bez přerušení dál díky exilovým a zahraničním organizacím strany. A má tak nárok na své historické sídlo - Lidový dům. Komunisté totiž nikdy formálně nezrušili akciovku Cíl, přes níž socialisté Lidový dům vlastnili, po sametové revoluci jim jej KSČ vydala, ale nárok zpochybnilo ministerstvo financí. Když se podařilo vyhrát tento spor, narazili sociální demokraté u obchodního soudu, který k zápisu do rejstříku vyžadoval dokázat fyzické vlastnictví akcií společnosti Cíl a.s.
V tu dobu ČSSD měla kvůli nedořešenému vlastnictví zablokované peníze, které Lidový dům vynášel. A tehdy ministr financí Zemanova kabinetu přivedl svého známého advokáta Zdeňka Altnera, který nabídl, že straně pomůže za podíl z ceny nemovitosti a příjmů z ní. ČSSD souhlasila, Altner najal právníky, kteří dokázali kauzu vyhrát a docílit formálního zápisu do rejstříků, podle nichž je ČSSD majitelem Lidového domu, respektive Cíle a.s.
Potom ČSSD i v souvislosti se vstupem do vlády otrnulo a nechtělo se jí Altnerovi platit, i když smlouva hovoří jasně. On-line deník TÝDEN.CZ má smlouvu k dispozici a pro zajímavost uvádí doslovně celé odstavce, kde se sjednává odměna:
"Odměna za poskytnutí právní pomoci se sjednává podle vyhl. Č. 1787/96 Sb. /advokátní tarif/ jakožto oděna smluvní takto:
Ve výši 10 % ze zjištěné ceny nemovitostí (zjištěné podle cenového předpisu platného ke dni vzniku pohledávky) uvedených v čl. I. Písm. a) této smlouvy v případě, že společnost Cíl a.s. bude zapsána do obchodního rejstříku a klient bude jejím jediným akcionářem, to vše za předpokladu, že v katastru nemovitostí bude jako vlastník nemovitostí zapsána společnost Cíl a.s. což znamená, že poskytnutí právní pomoci podle čl. I. písm. a) této smlouvy znamenalo pro klienta plný úspěch
Ve výši 10% z částek složených na účet, nebo do pokladny klienta třetími osobami uvedenými v čl. I. písm. b), na základě právní pomoci poskytnuté advokátem klientovi podle tohoto ustanovení smlouvy. Klient je povinen oznámit advokátovi složení částek třetími osobami
Nebude-li odměna ve stanovené lhůtě uspokojena žádným z uvedených způsobů, je klient povinen zaplatit advokátovi smluvní pokutu ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý den prodlení." Stojí d dokumentu. Pokud by ČSSD zatajila příjmy, z kterých má platit odměnu, pokuta by byla 1 % ze zatajené sumy za každý den, ale to se nestalo.
ČSSD se nyní brání, že si Altner nezaslouží, aby dostal peníze, problém však je, že podle rozsudku, který má TÝDEN k dispozici, advokát smlouvu splnil. "Žalobce dosáhl plného úspěchu ve věci tím, že do obchodního rejstříku byly jako statutární orgány druhého žalovaného zapsány statutární orgány prvního žalovaného a druhý žalovaný byl zapsán 10. 4. 2000 do katastru nemovitostí jako vlastník Lidového domu."
Sociální demokracie zaplatila za právní služby, odmítla už ale platit podíl z příjmu z výnosů Lidového domu, i když Altnerovi podle smlouvy přiznala, že na účtech má za nájmy k 19. červnu 2000 uložených 9 553 850 německých marek, takže Altnerova odměna měla být 1 851 5228 korun. To je první část z 337 milionů korun, které má ČSSD platit, druhé je penále 318 milionů plus soudní výlohy.
ČSSD se před soudem bránila, že smlouva byla uzavřena za mimořádně nepříznivé situace, soud však konstatoval, že "uzavření mandátní smlouvy ze dne 2. 5. 1997 a její obsah jsou mezi účastníky nesporné".
ČSSD podle rozsudku vysvětlovala soudu, že smlouvu uzavřela v tíživé ekonomické situaci, způsobené blokací jeho hlavního ekonomického zdroje, a vzala proto zavděk ochotou Zdeňka Altnera zastoupení převzít. Tvrdila, že jí unikla skutečná podstata smluvní odměny sjednané s cílem žalobce parazitovat na tíživé situaci ČSSD inkasováním přemrštěné odměny a je podle socialistů tato část neplatná i kvůli neurčitosti.
Argumenty soud smetl ze stolu: "Tvrzení žalovaného, že mandátní smlouvu uzavíral v tíživé situaci a proto se dostatečně nezaobíral výší sjednané odměny advokáta, je pro platnost daného ujednání irelevantní".
Podle soudu na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat ani z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Soud dal sociální demokracii částečně za pravdu v tom, že za průtahy mohl Altner. ČSSD se však na kauzu v podstatě "vybodla".
"Je pravda, že dobu trvání řízení, po kterou vznikal žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty, zapříčinil svými procesními úkony výhradně žalobce. Žalovaný však mohl vzniku tohoto nároku zabránit zaplacením vymáhané a soudně byť nepravomocně žalobci přiznané pohledávky, případně i prostřednictvím soudní úschovy," vyčítá ČSSD nečinnost v rozsudku soud.
