Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnosti ženy, která žádala odškodnění od provozovatele nemocnice v Neratovicích na Mělnicku. Stěžovala si na zacházení při porodu, lékaři prý nerespektovali její přání a prováděli zákroky bez jejího informovaného souhlasu. Navíc jí po porodu nevydali placentu. Ústavní soudci žádné porušení ženiných práv nezjistili, nález v pondělí zpřístupnili na svém webu.
Porod se podle zdravotnické dokumentace komplikoval a bylo nutné přivést dítě na svět rychleji. Právě ochrana života a zdraví dítěte může v určitých situacích ospravedlnit zásah do práv matky, plyne z nálezu.
"Právo rodící matky na nedotknutelnost její osoby tedy v ústavněprávní rovině omezit lze, nicméně za předpokladu, že jsou skutečně (alespoň s vysokou pravděpodobností) život a zdraví plodu bezprostředně ohrožené a provedené zákroky jsou přiměřené sledovanému účelu - záchraně života a zdraví dítěte," stojí v nálezu soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka.
ÚS ale dal ženě za pravdu v tom, že rodičkám lze vydávat placentu, což je také v souladu s postojem ministerstva zdravotnictví. Nejde o biologický zbytek, který je nutné zpopelnit. V ženině případě však vydání podle ÚS bránilo riziko infekce, porod nebyl fyziologický, žena měla zvýšené zánětlivé markery a dostávala antibiotika.
Za normálních okolností by vydání placenty bez patologických změn nic nebránilo. "Placentu nelze vnímat jen jako pouhý shluk buněk (dočasný orgán), a tedy v konečném důsledku biologický zbytek, ale především jako nejniternější pouto mezi matkou a jejím budoucím dítětem," stojí v nálezu. Justice prý nemá hodnotit důvody, které matky vedou k zájmu o vydání placenty, naopak má tento "niterný projev osobní autonomie jednotlivce respektovat a chránit". Některé rodičky chtějí placentu pohřbít, případně věří v její příznivé účinky po zpracování a konzumaci.
Žalobou na ochranu osobnosti se žena domáhala 500 tisíc korun jako náhrady nemajetkové újmy od společnosti Almeda. Konkrétně poukazovala na to, že lékaři v rozporu s jejími přáními urychlovali porod, podali oxytocin, provedli nástřih hráze, nutili ji do polohy vleže s nohama v držácích, nerespektovali její soukromí, celkově s ní zacházeli neohleduplně a znemožnili jí opustit nemocnici. Podle verdiktu však všechny úkony zdravotníků odpovídaly dostupným poznatkům lékařské vědy a jejich cílem bylo chránit dítě i rodičku.
V případu se angažuje Liga lidských práv, která poukazuje na obecnější problém údajného "porodnického násilí". Podle ligy jde o souhrnné označení pro fenomén zneužívání moci zdravotníků, spočívající v paternalistickém přístupu, nerespektování klientek, vnucování zastaralé a překonané praxe a dehumanizaci těhotenské, porodní a poporodní péče v Česku.
