Texty na webu
Soudce psal urážlivě o uprchlících a neziskovkách, dostal důtku

Kárný senát Nejvyššího správního soudu uložil libereckém soudci Miloši Zbránkovi důtku za dva články publikované na internetu. Podle senátu oba příběhy hrubě neobjektivním, dehonestujícím způsobem vykreslují migranty a pracovníky neziskových organizací, objevily se v nich vulgarismy a sexuální narážky. Žaloba Zbránkovi vytýkala ještě jeden text, u kterého ovšem senát důvod k zásahu nenašel. Důtka je v kárném řízení nejmírnější postih.

Zbránek hodnocení považuje za subjektivní a při projednávání žaloby již dříve uvedl, že satira nemůže být shovívavá a laskavá. Vyhlášení rozhodnutí se nezúčastnil.

Kdyby dva sporné články napsal někdo jiný, nemohly by se podle kárného senátu stát důvodem pro zásah veřejné moci. Jsou sice názorově vyhraněné, ale nehlásají žádnou nenávistnou ideologii, nevyzývají k ničemu nezákonnému. Zbránek je ovšem soudce, který by měl být zdrženlivější a musí dbát na to, aby nenarušil důstojnost soudcovské funkce.

Senát žalobě vyhověl u článků Zpráva o putování do Němec a Dopis dezorientovaného běžence, a ne u článku Zpráva evropského komisaře o stavu lidských práv v Musulmanské Lhotě. Ten senát označil za zjevnou satiru bez vulgarit, která vychází z reálných událostí. Podobný způsob psaní je u soudce objhajitelný, zdůraznil kárný senát.

Dva texty s uprchlickou tematikou jsou ovšem podle senátu na samé hranici vkusu a slušnosti. "V některých případech pak tuto hranici překračují," řekl předseda senátu Radovan Havelec. Rozhodnutí kárného senátu zmiňuje paušální zobrazení uprchlíků a samoúčelné vulgarismy.

Zbránek působí u liberecké pobočky krajského soudu, řeší obchodněprávní agendu a k jeho práci jinak nemají nadřízení výhrady. Předseda krajského soudu Luboš Dörfl jej však už dříve vyzýval k umírněnosti při psaní. Když publikační činnost pokračovala, podal kárnou žalobu. Senát ji projednal 26. května. Zbránek tehdy výslovně nepotvrdil, zda je autorem článků. Senát však přesto považoval jeho autorství za nesporné.

Se soudcovskou funkcí se pojí řada omezení, nicméně literární, publicistické a umělecké činnosti se soudci věnovat mohou. Nesmí to však narušovat důstojnost soudcovské funkce a ohrožovat důvěru v nezávislost justice.

Dörfl rozhodnutí kárného senátu přivítal. "Oceňuji, že v tom odůvodnění se podrobně vyjádřil k tomu, jakým způsobem hodnotit publikační činnost soudce a jaké hranice by měl soudce přece jen dodržet," řekl Dörfl. Hranice soudcovské etiky nejsou podle něj pevně stanoveny, měly by se postupně zpřesňovat prostřednictvím podobných rozhodnutí.