Spory o potomky
Soudce: Zdravé děti do blázince nepatří. Tak ale kam s nimi?

Ústavní soud v úterý rozhodl, že napříště už nebude možné zavírat zdravé děti na neurčitě dlouhou dobu do blázinců. Za zdi psychiatrických léčeben se dostaly desítky dětí proto, že mají kvůli manipulaci jednoho z rodičů (většinou matky) negativní vztah ke druhému rodiči. Bývalý předseda soudcovské unie Jaromír Jirsa však v rozhovoru pro on-line dneík TÝDEN.CZ upozorňuje, že vhodné pracoviště pro tento typ rodinné terapie v Česku stále chybí. A to přesto, že se o problému diskutuje už roky.

Soudci jsou v tom podle Jirsy nevinně. "Když se jen nečinně přihlíží, tak nás ve Štrasburku opakovaně odsuzují za porušování práv odloučeného rodiče. Na druhou stranu tu stále neexistuje vhodné místo, kde by se na nápravě vztahu mezi dítětem a rodičem pracovalo. A tak je soud v kleštích," upozorňuje odborník na rodinné právo a bývalý prezident Soudcovské unie.

Jak vůbec přišly soudy na to, že mohou zdravé děti zavírat do psychiatrických léčeben?
Zdravé děti se do blázince zavírat nemají, to je jasné. Ale pořád jsme u toho, kam se tedy mají dávat? Na druhou stranu totiž Ústavní soud říká, že nelze tolerovat chování zejména matek, které dítě od druhého rodiče úplně odříznout a vzniká syndrom zavrženého dítěte. A je třeba se alespoň pokusit o nějaký návykový režim. Rozhodně však není vhodné, aby se to odehrávalo na půdě psychiatrické léčebny.

Proč tedy soudci neposílají děti do jiných zařízení?
Protože žádné vhodné stále neexistuje. Nejdříve musí vzniknout nějaké specializované pracoviště, které se bude těmto problémům věnovat, kde budou mediátoři, terapeuti, psychologové, psychiatři, zkrátka zkušení odborníci, kteří se budou alespoň pokoušet navázat kontakt mezi dítětem a zavrženým rodičem.

Přesto, soudci by přeci měli mít v prvé řadě na paměti zájem dítěte. A tím asi pobyt v blázinci není.
To je nevyřešitelný problém, jsou tu totiž v zásadě dva pohledy na věc. Zaprvé pohled mateřský, který říká, že když matka dítě otci ukradne a úplně ho zpracuje, že dítě v otci vidí zrůdu, tak přesto to dítě v tom necháme. Protože žije v relativním klidu a z něj ho nebudeme za žádnou cenu vytrhávat, zjednodušeně řečeno. Pak je ten druhý, otcovský pohled. Pokud dítě vyroste byť v klidu, ale pod výlučným vlivem jednoho manipulativního rodiče, pak je to pro jeho další život, partnerský, rodičovský a tak dále, horší než kdybychom se ho aspoň pokusili i násilím z tohoto nezdravého prostředí vytrhnout.

Jak soudci zájem dítěte zjišťují?
Zákon říká, že to je povinnost, zjistit zájem dítěte. V praxi to vypadá tak, že si ho soudce pozve do kanceláře a v nepřítomnosti jakýchkoli dalších osob si s ním popovídá. Nebo ještě lépe, udělat to někde jinde, mimo budovu soudu, třeba ve škole za účasti školního psychologa. A to se v praxi běžně děje.

Jak by se měl postup úřadů napravit?
Stát musí vybudovat nějaké špičkové odborné pracoviště. Ale to se neudělá tím, že se na ministerstvu sepíše seznam stávajících zařízení, kam se mají děti zavírat. Za těch pět let, co se o tom mluví, se neudělalo vůbec nic. Takže jestli s tím chtějí ministerstva spravedlnosti, sociálních věcí a školství něco udělat, tak ať už konečně po letech dohadů takovéhle zařízení zřídí. Budeme šťastní.