Téma TÝDNE
Sousedé: horší než mor. A jaký je ten váš?

Pro někoho jsou sousedé nejlepší přátelé, pro jiného škůdci srovnatelní s mravenci ve spíži. Vlezlí, bezohlední, agresivní a navíc hluční. Svět sousedský je prošpikován trestnými činy i bizarními příběhy.

Víte, jak se pozná dobrý sex? Že si po aktu zapálí cigaretu i váš soused, říká se. V panelákovém bytě se opravdu občas stává (obvykle ve středu a v sobotu), že zaslechnete milostné vzdechy svých sousedů. To ale lidem tolik nevadí. Horší je, když slastné ticho prořízne drnčivý zvuk sekačky či sbíječky, štěkot psa nebo hlasitá hudba.

Sousedy si prostě nevybíráme. Většina z nás ale nemá takové peníze jako hvězdný barcelonský fotbalista Lionel Messi, kterého rozčiloval jeho hlučný soused natolik, až jeho dům prostě koupil. A bylo po problému. Ostatním nezbývá než tiše trpět nebo se s těmi "blázny odvedle" handrkovat.

Sousedské spory tady byly odjakživa. Narazil na ně už Jan Neruda v povídce Týden v tichém domě v Povídkách malostranských (1878). Legendární komedie Zítra to roztočíme, drahoušku, kterou v roce 1976 natočil režisér Petr Schulhoff, je na hádkách dvou sousedících rodin dokonce celá postavena, i proto je dodnes tak populární. Doba se sice mění, hádky ovšem zůstávají. "Ale řeknu ti, že ti Bartáčkovi nejsou tak špatní," říká Stella Zázvorková alias paní Nováková svému muži Miloši Kopeckému. "Jo, ale on se mi samozřejmě nezapomněl pochlubit s balkonem, kterej my nemáme," reaguje Novák. "A mně zase Bartáčková ukazovala svůj šatník." "Vždyť říkám, že to je pakáž," zní jeden z nezapomenutelných dialogů filmu.

Papoušek sprosťák

Poutavé sousedské příběhy dokáže napsat i reálný život. Třeba ten, o kterém TÝDNU vyprávěli na městském úřadě Prahy 6. Jeden tamní občan údajně nabádal svého mluvícího papouška žaka (zavěšeného v klícce na balkoně), aby sousedům sprostě nadával. "Si krrretén, krrretén," křičel prý vždy, když sousedy uviděl. Ti si stěžovali. Případem se zabýval nejen radniční odbor životního prostředí, ale dokonce i veterinární správa, která měla zjistit, zda náhodou není papoušek týrán. Stěžovatelé ale měli smůlu: "Nejde o týrání, je to papouškovo přirozené chování," zněl verdikt.

V Praze 5 na sebe sousedé zase bezdůvodně útočí. "Jeden vhazuje do vedlejší zahrady jablka, druhý rajčata. Jeden vyhrožuje za plotem motykou, druhý pouští nahlas hudbu. Před časem jsme řešili i případ, kdy jistý muž házel sousedovi do okna shnilá jablka a plže," popsala jednu tragikomickou kauzu mluvčí Prahy 5 Helena Šmídová.

V Kamenné čtvrti v Brně pro změnu jeden soused druhému postříkal barvou kameru před jeho bytem. Obviněný ale vše zapřel. Já a kamera?! "A pak byl u jednání hrozně udiven, když se pustil záznam. Byl tam samozřejmě on, jak stříká barvu na kameru, která ho zároveň při činu nahrála," popsala mluvčí Brna-střed Denisa Kapitančiková a dodala, že muži byla nakonec udělena pokuta. A ještě jednou Brno. Paní byla přesvědčena, že sousedící budova - policejní služebna v ulici Veveří - odebírá elektřinu z jejího bytu. Chodila tedy za policisty s prosíkem: "Pánové, vypněte už ty počítače."

Domluva, nebo soudní drama

Jestliže vám soused zlomí ruku, situace je jasná. Pokud vám ale ničí psychiku, nemáte prakticky šanci se bránit. A tak trpíte, když vám nad hlavou dupou děti, student pod vámi šmidlá na housle a skleničky vám každý podvečer vibrují v rytmu znělky Soudkyně Barbary.
Občanský zákoník říká, že nesmíte obtěžovat souseda hlukem v "míře nepřiměřené místním poměrům". Otázka je, co ona věta vlastně znamená, můžete ale kontaktovat hygienickou stanici a dát si míru hluku změřit. Pokud ji sousedé během nočního klidu (22-6 hodin) trvale překračují, hygienik jim smí udělit pokutu.

"Nejdříve to ale určitě zkuste se sousedem vyřešit domluvou. Teprve když to nezabere, obraťte se na obecní či městský úřad. Ten si aktéry pozve, a pokud rozhodne, že jde opravdu o přestupek, zahájí přestupkové řízení a nějak rozhodne," vysvětlil TÝDNU právník Ivo Jahelka.

Další možností jsou podle něho mediátoři, kteří mají docílit toho, abyste se sousedem uzavřeli příměří. "Z vlastní zkušenosti ale vím, že jsou lidé, na něž jsou všichni mediátoři krátcí. Jednou jsou přesvědčeni, že mají pravdu, a nic s nimi nehne," říká Jahelka. Krajním řešením je najmout si advokáta a podat žalobu k soudu. Je ale třeba pořádně to promyslet. Musíte mít v zásobě důkazy: svědky či nahrávky, zdokumentování stavu pro lepší představu. "A také si uvědomit, že soudní spor stojí peníze. Kdo prohraje, všechno platí. Náklady své i protistrany," upozorňuje právník.

Můj dům, můj hrad?

Když vám to vadí, nemáte bydlet v paneláku, kupte si domek, slýchá řada remcalů. Jenže ani rodinný dům není z pohledu sousedských vztahů výhra. Ba naopak. Patří těchto 20 centimetrů ještě mně, anebo jemu? Jak to, že mi tu kvůli stínu z jeho chlívku nerostou rajčata? A ten smrad prasat je nesnesitelný. Ani si nemůžeme v klidu pod pergolou vypít kafe.

"Daleko častěji řeším spory sousedů na vesnici než ve městě v paneláku," říká Jahelka. Ten o případech ze světa paragrafů již léta skládá písně. A právě sousedské spory jsou prý hodně inspirativní. Jeden muž třeba strčil do větracího okénka svého nenáviděného souseda hadici z žumpy a otočil kohoutkem. Jahelka to zveršoval takto:

"Kvůli pár na plotně přicmoudlejm žloutkům / ze žumpy obsah se přemístil k Houdkům. / Zejména v sednici nadělal paseku notnou, / zanechal po sobě smrádeček a škodu hmotnou. / Před soudem Čoudek pak zapíral a tvrdil plačky, / že fakt neví, jak mohly dostat se k Houdkům ty sračky..."

Hrneček na stěně

Komunikace. Ta je v sousedských sporech nejdůležitější. Pokud je vám ale trapné si to se sousedy vyříkat z očí do očí, můžete jim nechat vzkaz v poštovní schránce nebo na domovní nástěnce. A možná se chytnou za nos. Jedna známá mi pobaveně líčila, jak se v jejich činžáku nedávno na nástěnce objevil lísteček. "Prosím některé sousedy, aby nesouložili tak nahlas. V domě bydlí i děti. Buďte soudní." Před časem zase koloval po sociálních sítích vzkaz z jednoho britského činžovního domu: "Milá sousedko. Včerejší večer jsem slyšel vás a vašeho přítele při sexu. Mohli byste být příště hlasitější? Je těžké se uspokojit s hrnečkem přitisknutým na stěnu," naoko smutnil pisatel.

Jak vidno, sousedské spory není vždy nutné řešit hádkou nebo naschválem. Právníci radí více se sousedy mluvit. Případně mít v nočním stolku špunty do uší. Třeba zjistíte, že i ten nerudný potížista z přízemí je celkem fajn chlap. Anebo naopak. Pamatujete? "Vždyť to byl takový milý a tichý pán," popisovali lidé v rakouském Amstettenu Josefa Fritzla, pedofila, který skoro čtvrt století ve sklepě věznil a znásilňoval svou dceru a zplodil s ní sedm dětí. Tak tedy, važme si svých sousedů. Může být hůř.