Podle ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) se do Česka vrátí z Německa 20 z původně 25 iráckých křesťanů. Lhůta pro jejich vrácení končí 23. prosince, po návratu budou umístěni do detenčního zařízení, odkud je může čekat následné vyhoštění do Iráku. V tuzemsku také mohou znovu požádat o azyl. U zbylých pěti osob podle vnitra německé úřady prověřují žádost o sloučení rodiny, v Německu mají údajně příbuzné. Ministerstvo vnitra o tom dnes informovalo na svém webu.
Soud v rozhodnutí z 23. června, o němž byli v mezidobí Iráčané informováni, stanovil, že za azylové řízení je ve vztahu ke skupině zodpovědná výhradně Česká republika, která Iráčanům udělila víza. Německé úřady proto podle soudu postupovaly správně, když žádost skupiny o azyl ve spolkové republice odmítly. Žádost o předběžné opatření má soud za neodůvodněnou, o žalobě samotné teprve rozhodne.
Uprchlíky z Iráku letos do Česka v rámci zvláštního programu přivezl Nadační fond Generace 21. Na začátku dubna se ale 25 z nich vydalo do Německa, kde je policisté několik kilometrů za českými hranicemi zadrželi. Od té doby německé úřady a posléze i soud řešily jejich další osud.
Německá policie je původně chtěla hned v dubnu vrátit zpět, nakonec ale svou žádost o předání stáhla s odůvodněním, že uprchlíci požádali v Německu o azyl. Později německé úřady vyzvaly Česko, aby si Iráčany převzalo zpět, s čímž české ministerstvo vnitra napodruhé souhlasilo.
Po návratu do Česka by měli uprchlíci být umístěni do detenčního zařízení, odkud je může čekat následné vyhoštění do Iráku. V tuzemsku také mohou znovu požádat o azyl. Případnou žádost by pak musely posoudit úřady.
Odjezd této skupiny uprchlíků měl v České republice vážné dopady na celý projekt přesídlování běženců z míst postižených válkou. Program na přesídlování křesťanských běženců byl nejprve pozastaven a později vláda rozhodla, že nebude pokračovat. Nadační fond do země dopravil 89 uprchlíků, podle původních plánů jich mělo přijet 153.
Češi nás tu nechtěli. A dávali to najevo
Iráčané, kteří odešli v dubnu z České republiky do Německa, Česko tvrdě kritizovali. Dostávali údajně špinavou vodu na pití a na záchod je musel doprovázet dozorce. Neustále jim bylo prý dáváno najevo, že je v zemi nikdo nechce. O kritice Iráčanů se zmiňuje verdikt správního soudu v Drážďanech, který zamítl žádost o předběžné opatření, jež mělo zabránit vrácení skupiny do Česka. Německý soud kritiku nepovažuje za opodstatněnou.
Ve verdiktu, který má k dispozici, se píše, že žadatel o předběžné opatření svou žádost zdůvodňoval mimo jiné velmi špatným zacházením ze strany českých úřadů. Návrat do Česka by podle něj negativně ovlivnil zdravotní stav jeho těžce nemocného bratra, kterému se údajně v ČR nedostalo žádné lékařské péče, a musel tak vystačit s léky dovezenými ještě z Iráku.
Iráčané kritizovali také ubytování na okraji vesnice, kde na ně prý neustále dohlíželi čeští policisté. Zároveň tvrdí, že byli bez ochrany vystaveni nepřátelským postojům místních obyvatel. Česká vláda jim navíc měla vyhrožovat návratem na Blízký východ. Kritice neušla ani údajně znečištěná voda, kterou skupina dostávala. Když si na ni stěžovala, tak prý několik dní nedostala vodu vůbec žádnou.
Německý soud ale ve svém rozhodnutí konstatuje, že neshledal systematické nedostatky v českém azylovém řízení nebo podmínkách pobytu pro uprchlíky. "Všechny známé podrobnosti ukazují, že v každém případě byly dodrženy všechny minimální standardy," konstatuje soud.
Podotýká také, že přijetí iráckých uprchlíků bylo v podstatě pilotním projektem, který byl pozorně sledován politiky i médii. I proto za nedůvěryhodné považuje například tvrzení, že české úřady Iráčanům dávaly najevo, že si je v zemi nepřejí.
Vzhledem k tomu, že drážďanský správní soud žádost skupiny 25 Iráčanů o předběžné opatření odmítl, nebrání nic jejímu návratu do Česka.
