Kolem domu bývalého šéfa civilní rozvědky Karla Randáka prý pořád někdo slídí. On ale říká, že je mu to jedno. Nikde v Evropě nepracuje bývalý šéf tajné služby na vlastní pěst. Randák teď pro Nadační fond proti korupci chystá další odhalení. Na nežádoucí pozornost si už zvykl díky kauzám návštěvy premiéra Topolánka v Toskánsku a schůzky lobbistů v hotelu Savoy v době poslední prezidentské volby.
Vnímáte, že může být problém, když se angažujete v jakékoli kauze zrovna vy? Jako bývalý šéf civilní rozvědky máte přece spoustu informací a kontaktů, které můžete použít.
Od doby, kdy jsem odešel z Úřadu pro zahraniční styky a informace, nikdo nedokázal - a pokoušeli se o to - zneužití jedné jediné informace. Jsem vázaný mlčenlivostí. Kdybych něco takového udělal, měl bych hned na triku trestní oznámení. Nikdy jsem nepoužíval kontakty, které bych získal ve svém bývalém úřadu. Od nich jsem se odstřihl. Teď jsem ale rád, že jsem začal pracovat pro protikorupční fond. Má kredit, mediální sílu a lidi mu věří čím dál víc.
Ulevilo se vám, že jste po pěti letech na vlastní noze našel ve fondu zázemí?
Celou dobu jsem si něco takového přál. V souvislosti buď s pobytem premiéra Topolánka v Toskánsku, nebo kvůli schůzce lobbistů v hotelu Savoy před prezidentskou volbou jsem v televizi řekl, jak uvažuji o založení protikorupční organizace. Mimochodem s oběma kauzami mám jen málo společného. Tehdy, před pěti lety, jsem nesehnal nikoho, kdo by nějakou protikorupční nadaci financoval, a když jsem někoho sehnal, nešlo o lidi, od nichž bych peníze přijal. Od té myšlenky jsem upustil.
A teď pracujete pro protikorupční fond i pro Andreje Babiše?
Ne, od Babiše nemám ani korunu. Peníze ale nedostávám ani z protikorupčního fondu. Ani nemůžu, vždyť sedím ve správní radě fondu. To není placená funkce.
Jak se živíte?
Mám rentu. Není to taková sláva jako policejní výsluhy za dob ministrování Ivana Langera, ale pořád jde o slušné peníze. To je také důvod, proč mi můžou všichni políbit...
Zveřejnil jste podrobnosti o transakcích klientů advokátní kanceláře Šachta&Partners. Šlo o to, jak údajně ulívali veřejné peníze. Advokáti kvůli vám založili webové stránky s názvem Vaše svoboda. Považujete jejich obranu za adekvátní?
Ať si dělají, co chtějí. Na Nadačním fondu proti korupci jsme se samozřejmě bavili o tom, jestli reagovat. Já se ale nechci nikým nechat zatáhnout do nějakých mediálních debat - právě o to asi protivníkům jde. Já dál budu rozkrývat kauzy. Kvůli tomu jsem na fondu. Komu se to nelíbí, ať si kecá.
Přece jste se dostal k jejich interním dokumentům, díky nimž jste rozklíčoval celého pavouka firem. Potom se nemůžete divit, že se chtějí bránit.
Ale já se nedivím. Kdyby se nechovali jako prasata ke svým blízkým spolupracovníkům, nikdy by se jim něco podobného nestalo. Pak by nás nemuseli podezírat z toho, že něco krademe. Počínaje příští tiskovou konferencí budeme k veškerým našim materiálům přikládat prohlášení, v němž stojí, že všechny informace, které zveřejňujeme, jsou získané zákonnou cestou. Žádnou informaci jsme neukradli a nezaplatili jsme za ni ani korunu. Protivníci by to rádi postavili do roviny, že své zdroje korumpujeme. Není to pravda.
Dostal jste se k interním materiálům a popíráte, že jste cokoli ukradl?
Jednoznačně. Ale těžko se to dokazuje. Když o vás budu trousit, že mlátíte svoje dítě, budete pochopitelně říkat, že to není pravda. Bez ohledu na skutečnost. Někdo vám věřit bude, jiný ne... My prostě nekrademe, protože to nemáme zapotřebí. Kdybyste viděl, kolik nám teď na protikorupční fond chodí věcí! My jsme začali těmi nejjednoduššími, tedy nejlépe prokazatelnými. Fond přece od začátku říkal, že bude provádět investigativní činnost. Musíme ověřit, jestli je daná informace pravdivá.
Stránky Vaše svoboda zveřejnily fotografie, jak se scházíte s redaktorkou Blesku. Nevadí vám to?
Kdybych nechtěl, aby mě vyfotili, nepovedlo by se jim to. Já o nich ale dobře vím, když jsou kolem mě. Když seděli před mým domem a fotili všechno možné, vůbec jsem se nevzrušoval.
Máte ponětí, kdo to dělá?
Řekl bych, že je to za peníze podnikatele Iva Rittiga. A když máte peníze, není problém si najmout kohokoli.
Odtajníte své zdroje například z kauzy pražského dopravního podniku, odkud mizelo 17 haléřů za každou jízdenku na Panenských ostrovech? Peníze měly končit právě u Rittiga. Neměl byste větší klid, kdyby všichni věděli, jak jste to zjistil?
Pochopte, že naše zdroje nemůžu táhnout na veřejnost a chtít po nich, ať řeknou, že za informace nic nedostaly. Ti lidé nám materiály předávají v dobré víře a žádají po nás diskrétnost, aby sami nebyli ohrožení. Sami by byli vystavení tomu, čemu jsem vystavený já. Mně to ale opravdu nevadí, já jsem zvyklý.
Kdy jste si začal zvykat?
Už v době, kdy jsem v roce 2004 skončil jako ředitel úřadu. Pořád jsem měl někoho za zády; buď BIS, nebo policii. Já jsem v Česku vnímaný jako jakýsi nepřítel státu, ale nemůžu říct, že by to na mě mělo nějaký vliv. Všichni za mými informacemi hledají nějaký můj osobní prospěch, lezou mi do účtů, prověřují majetkové poměry mé rodiny. Mně je to fuk. Já svou práci dělám nejlíp, jak umím.
Není ale šéf civilní rozvědky, který se ocitl na volné noze, skutečně nebezpečný pro stát? Každopádně jde o nestandardní situaci.
No, ale můj případ je nestandardní od samého začátku. Nejsem blb a dokážu uznat, že když přijde nová vláda, má plné právo jmenovat své lidi, ale měli by pečlivě zvážit, jak to provést. Aby to nějak mohli odůvodnit před zahraničními partnery, vymysleli si, že sloučí rozvědku a kontrarozvědku. To se nestalo dosud. Na druhou stranu jsem strašně rád, že mě přinutili odejít. Když jsem potom pozoroval vývoj kolem Topolánkovy vlády a činnost Marka Dalíka, úplně jsem se viděl, jak sedím v úřadě a říkám si, jestli to mám zapotřebí. Furt bych tam měl nějaké problémy.
Nebylo by ale nejčistější, kdyby se vláda o vás postarala? Ze šéfů tajných služeb se přece soukromníci nestávají nikde v Evropě.
Ale oni se o mě chtěli postarat. Tehdejší ministr zahraničí Alexandr Vondra si mě zavolal a kulantními slovy mi nabízel velvyslanectví. Já jsem se na to vykašlal.
Proč? Měl byste klid, nikdo by vám nenahlížel do účtů a nefotografoval dům.
Nechtěl jsem mít klid. To není moje uvažování. Ale také nepracuji proto, abych se někomu pomstil, ačkoli protistrana to tak vnímá.
