Očima Miroslava Koreckého
Spor o stávku: Nečas musí ukázat, že Česku nevládne ulice
14.06.2011 09:00 Glosa
Jaký je hlavní poznatek z posledních zvratů kolem chystané stávky? Že na odboráře platí tvrdá ruka. Premiér by se neměl zdráhat ji ukázat, nelevicová část společnosti na to čeká.
Když vůdce smečky poprvé zaváhá a dá najevo strach, je to jeho konec. Pravicové vládě se povedlo do této nepříjemné role dostat odboráře, respektive jejich bossy. Pokud Nečas neudělá zásadní chybu a nezačne couvat, má prakticky vyhráno.
Stávka měla původně být v pondělí, aby nepřipravenou zemi ochromila co nejvíc. Vládě stačilo, aby se na rozdíl od odborářů striktně držela stávajících zákonů - a odbory rychle vyklízely pole. Krátce nato ale srovnaly řady a začaly hrozit odvetou, tedy delší a důraznější stávkou, včetně neomezených blokád celé metropole. A opět: vládě stačilo oznámit, že použije všech prostředků k udržení pořádku - a odboráři začali trapně kličkovat, že jim vlastně stejně šlo jen o to, zablokovat "papaláše Kalouska" na jeho ministerstvu.
Nechci odboráře podceňovat a odepisovat ještě před samotným zahájením stávky, ale zdá se, že tuto bitvu vláda vyhrála.
Nečasova košile a kabát
Z hlediska podpory pro svou vládu má Petr Nečas dilema. Když ohne hřbet a vyjedná s odbory nějaký umolousaný kompromis v podobě měkkých (ne)reforem, snad mu to vynese nějaké hlasy nalevo od středu, což by se jeho potácející se vládě moc hodilo. Když ukáže pevnou ruku a bitvu ustojí, přesvědčí své pravicové voliče, že loni nehodili své hlasovací lístky do kanálu. Čemu dá přednost?
Ani pravicový volič sice není kdovíjak nadšen z podoby plánovaných reforem, ale v tomto pravo-levém střetu stojí za Nečasem. Na druhé straně barikády totiž nejsou odbory, hájící práva zaměstnanců proti zaměstnavatelům, ale navýsost politická odnož levice, která už se ani nesnaží tvářit nadstranicky.
Nastavení vztahu mezi vládou a odbory bohužel v této zemi zašlo už příliš daleko. Fakticky by odborářům na celých reformách vadilo nejvíce zrušení levných stravenek nebo uvolnění pracovního práva. V pokroucených vztazích ale s odbory, které dnes zastupují sotva patnáct procent zaměstnanců, vláda dojednává každý detail zdravotní, daňové nebo penzijní reformy.
Politického nepřítele si vláda z odborů udělala tak trochu sama, střet s odbory tu supluje razantní srážku s bezzubou parlamentní opozicí. Ale když už v tomto rozestavení figur pravicová vláda je, musí podle toho hrát svou partii. Má před sebou protivníka, kterého neuspokojí žádný rozumný kompromis. Jemu jde jen o to, zakousnout se establishmentu do krku - a použije k tomu všech prostředků.
Soudruh terorista
Stejně musí postupovat i vláda, zejména když teď vidí, že pevná ruka na odborářské hrozby zabírá. Je to jen věcí odvahy použít represivní aparát všude tam, kde odbory zřetelně vybočí mimo zákon. A každý takový výstřelek nemilosrdně potrestat.
Paragrafů na to má náš trestní zákon dostatek. A kdyby se je vládním právníkům nechtělo hledat, troufám si nabídnout třeba obecné ohrožení (§ 179), šíření poplašné zprávy (§ 199), ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení (§ 182) nebo vydírání (§ 235).
Ostatně - nabízel by se i terorismus (§ 93). Zde je jeho definice: "Protiprávní jednání, které podle vůle pachatele směřuje k zastrašení, a tím k ovlivnění jednání subjektů povětšinou fyzicky odlišných od přímých obětí, a to určitým chtěným způsobem." No řekněte - popsali byste očekávanou stávku lépe?
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.