Ani vystoupení předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského v diskusním pořadu České televize nepřiblížilo konec ústavní krize. Rychetský opět připomněl, že zákonodárci nevyužili celkem čtyři možnosti, které jim ústava na cestě za předčasnými volbami dává.
Bývalý místopředseda vlády Pavel Rychetský upozornil také na to, že poslanci a senátoři sáhli ke speciálnímu jednorázovému zákonu, který všechny ústavní cesty obešel. "My tady máme zákon, který ústavu nedoplňuje, ale suspenduje ji," varuje před postupem obou komor parlamentu Rychetský.
ČTĚTE TAKÉ: Kandidát ODS napadl rozhodnutí Ústavního soudu
Vážně jsem si nemohl stěžovat dřív, vysvětluje Melčák
Předseda ústavních soudců dále vysvětlil, jak jeho instituce naloží se stížností Ondřeje Lněničky, kterou kandidát ODS do Poslanecké sněmovny napadl právě rozhodnutí Ústavního soudu o odložení předčasných voleb. Na rozdíl od stížnosti Miloše Melčáka ji posoudí jeden ze tříčlenných senátů Ústavního soudu, tedy nikoli plénum všech patnácti soudců. Z toho vyplývá, že Lněničkův podnět budou soudci projednávat odděleně od Melčákovy iniciativy.
Rychetský rovněž zpochybnil hlasy, které volají po precedentním rozhodnutí o vyhlášení předčasných voleb z roku 1998. Tehdy předčasné volby stejným způsobem - jednorázovým ústavním zákonem - posvětili poslanci a senátoři. "Ústavní soud nezpochybnil veřejný zájem na konání předčasných voleb, jen zdůraznil, že je třeba, aby proběhly v souladu s ústavou," uzavřel debatu Rychetský.
K TÉMATU: Rychetský: Ústavní soud nemůže být miláčkem politiků
V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ již dříve Pavel Rychetský uvedl, že nechápe naříkání politiků. "Ani já, ani moji kolegové nemůžeme nevidět relativně hysterické reakce z politické scény, jež tlumočí média," řekl Rychetský.
"Ústavní soud v žádné zemi nemůže být miláčkem politiků, protože jeho role je být základní kontrolou ústavnosti postupu všech ostatních státních orgánů, počínaje parlamentem," připomněl. Podle něj však česká politická reprezentace není ve výrocích na adresu Ústavního soudu příliš zdrženlivá, na rozdíl od zavedenějších demokracií v západní Evropě.
Foto: Tomáš Nosil, Jan Schejbal, archiv TÝDNE
