Správní soud řešil patent z roku 1832. Týkal se diskriminace žen

Vystěhovaleckým patentem z roku 1832 se v jednom z aktuálních rozhodnutí zabýval Nejvyšší správní soud (NSS). Patent zbavoval ženy státní příslušnosti, pokud uzavřely sňatek s cizincem. Podle kasační stížnosti, kterou NSS řešil, byl patent už za první republiky neaplikovatelný, protože diskriminoval ženy a odporoval tehdejšímu ústavnímu pořádku. NSS stížnost zamítl.

Meziválečnou Evropu nelze podle NSS vnímat optikou současné úrovně ochrany lidských práv. "Stejně tak nelze celou otázku diskriminace žen v roce 1928 obejít tím, že se dobové ústavní dokumenty vyplní obsahem z počátku 21. století. Zákaz diskriminace žen byl vnímán zcela jinak v roce 1928 a zcela jinak je vnímán dnes," stojí v rozhodnutí.

Verdikt souvisí se sporem o občanství zemřelé šlechtičny z rodu Harrachů, která se v roce 1928 provdala za příslušníka maďarského rodu Rosty-Forgách. Na základě vystěhovaleckého patentu tak ztratila československé občanství, což později, v roce 1945, nejspíše sehrálo roli při konfiskaci majetku. Podle rešerše šlo například o zámek Janovice na Bruntálsku.

Potomci se domáhali rozhodnutí, že vystěhovalecký patent byl už v roce 1928 pro svou protiústavnost neaplikovatelný a že tedy šlechtična o československé občanství nikdy právoplatně nepřišla. Jejich snaha ovšem nebyla úspěšná. Patent výslovně stanovil, že "ženské, kteréž zemského měšťanství požívají, a kteréž za cizozemce se provdají, na stav manželův následují, ztratí tím vlastnost rakouských poddaných". Patent zůstal v platnosti i za první republiky podobně jako většina zemských a říšských zákonů z dob Rakouska-Uherska. Místo termínu "poddaný" se však v prvorepublikové rozhodovací praxi pracovalo s pojmem "občan".

Z dnešního hlediska je podle NSS evidentní, že patent měl diskriminační povahu, dobové vnímání ale bylo jiné. Až do konce roku 1949 platil obecný zákoník občanský, z něhož vyplývalo nerovné a závislé postavení manželky v rodině. Muž byl podle zákoníku hlavou rodiny, manželka byla povinna následovat jej do jeho bydliště, pomáhat mu a plnit "opatření mužem učiněná".

"Nelze bezmála po sto letech účelovou reinterpretací prvorepublikové ústavy dospět k závěru, že vystěhovalecký patent byl po roce 1920 protiústavní a neaplikovatelný. Takovýto závěr by byl v rozporu se zásadou pravé retroaktivity a zcela by změnil status matky stěžovatelů, kterého v roce 1928 sňatkem s maďarským státním příslušníkem dosáhla. Tohoto statusu si byla matka stěžovatelů ostatně velmi dobře vědoma," stojí v rozhodnutí.