Příběhy českých a slovenských důchodů, kterým mezinárodní smlouva uzavřená mezi oběma státy při rozpadu federace určovala kde mají pobírat důchod, jsou komplikované. Patří mezi ně i problémy jednašedesátileté Naděždy Ozgová z Prahy, kterou nechaly instituce obou států ve vzduchoprázdnu jeden a půl roku a ona si musela na přežití půjčovat.
Přestože nikdy na Slovensku nepracovala, musela se Naděžda Ozgová o svůj důchod opravdu bít. Sveřepá žena si sice po desítkách telefonátů a měsících urgencí nakonec vybojovala sedmitisícový slovenský důchod, který jí navíc české úřady dorovnávají o další skoro pět tisíc, přesto považuje celou věc za nespravedlivou. "Budu se soudit o nemajetkovou újmu. Byla jsem úplně na dně. Kdyby mi nepomohl finančně exmanžel, vůbec neví, jak bych to přežila. V Česku mi říkali ať se obrátím na Slováky a tam zase, že si obě strany vykládají celou věc rozdílně. Nepomohlo mi ani, že jsem se obrátila na prezidenta Klause. Teprve zásah slovenského ombudsmana, který konstatoval, že jsem byla krácena ve svých právech, situaci změnil," řekla Ozgová online deníku TÝDEN.CZ.
O tom, kdo dostane jaký důchod, rozhodovala mezinárodní smlouva mezi Českem a Slovenskem při rozpadu federace. Politici v čele s někdejšími premiéry Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem ale zvolili velmi problematický klíč. Rozhodující bylo, zda jejich zaměstnavatel měl sídlo v Česku, nebo na Slovensku. Toto rozhodnutí zasáhlo například zaměstnance Československých drah. Podobně je na tom Ozgová. "Celý život jsem pracovala u Českých drah. Od roku 1969 u Ústřední zúčtovny vozů, která přímo podléhala Generálnímu ředitelství ČD. Rok před rozdělením federace přemístili centrálu této služby do Bratislavy a to byl začátek mých problémů, " doplnila.
Evropský soud
O zamotanosti problematiky československých důchodů svědčí i poslední verdikt evropského soudu ve Štrasburgu, na který upozornily tento týden Lidové noviny. Podle některých výkladů právníků by česká strana měla kvůli možné diskriminaci přiznávat dorovnávání důchodů všem Slovákům, kteří ve společném státě odpracovali potřebnou dobu. To by český rozpočet v nejhorších scénářích mohlo stát miliardy korun ročně navíc.
