Stíhač Malý: Nejlepší byly tři roky po válce

Na první pohled vypadá nenápadně. Ale prozradí jej tmavě modré sako a hlavně stužky. Plukovník Milan Malý létal za druhé světové války v 312. stíhací peruti Královského letectva. Na konci čtyřicátých let cvičil izraelské stíhače, mimo jiné i budoucího prezidenta Ezera Weizmana. Komunisté jej však poslali do továrny. Spolu s Malým včera oslavili 85. narozeniny další tři veteráni odboje.

Jak jste se dostal ke královskému letectvu?

Nejprve jsem sloužil na Středním východě u 11. pěšího praporu. K tomu jsem se dostal už v 16 letech, rukovat se ovšem mohlo až v 17, tak mi museli změnit v dokladech datum narození. V roce 1942 přišla z Anglie výzva, že je potřeba doplnit letectvo po padlých. No tak jsem tam odjel.

Co přišlo po příjezdu do Anglie?

Nejprve jsme tam chodili o školy, do výcvikového střediska. Sice už jsem trochu anglicky uměl, ale bylo potřeba naučit se technické termíny. Učila nás anglická děvčata, takže začátky byly celkem příjemné.

Jaká je nejsilnější vzpomínka na toto období?

Nejvíc jsem si cenil toho, že jsem se dostal ke 312. stíhací peruti. Na to jsem byl opravdu hrdý.

Takže si pamatujete spíš to dobré? Nevybavuje se vám strach?

Ve válce má každý strach. To je normální. Ale musíte ho překonat, jinak by člověk nemohl létat. Prostě si na to, že je kolem smrt a že si každou chvíli může přijít i pro vás, zvyknete.

Co jste si mysleli o německých letcích?

Měli jsme před nimi respekt. Byli to velmi dobří piloti, byla mezi nimi skutečná esa. Ale my jsme byli také dobří. Úroveň pilotů byla na obou stranách srovnatelná.

Pak přišel konec války. Jaký byl návrat domů?

Já jsem se domů moc těšil. Museli jsme být ale trpěliví. V květnu sice skončila válka, my jsme ale nemohli domů odletět hned. Čekali jsme totiž na povolení Sovětského svazu. Tenkrát nás naštval prezident Beneš, že se nás razantněji nezastal. To mu nemohu zapomenout. Do Československa jsme tedy přiletěli stíhačkami Spitfire až v srpnu 1945.

Co se dělo po návratu domů? Jak na první poválečná léta vzpomínáte?

První tři roky po válce byly krásné. Všichni jsme byli v euforii z toho, že válka skončila. Oženil jsem se založil jsem rodinu. Ve čtyřicátém osmém přišla nabídka trénovat izraelské piloty. Do Budějovic tenkrát přijela skupina Američanů, Francouzů, Izraelců - mezi nimi také Ezer Weizman, budoucí izraelský prezident. Učil jsem je lítat na Spitfirech a Messerschmittech. (Izraelci v Československu nakoupili stíhačky Avia S-199, což byly upravené německé stíhačky Messerschmitt - pozn. red.)

Messerschmitty byly německé stíhačky. Není trochu paradoxní, že na nich po válce létali právě Izraelci?

To víte, občas je život ironický. Oni potřebovali stroje a tyhle byly k dispozici. I osud nás letců byl ironický. Ve čtyřicátém osmém nás komunisté všechny z armády vyhodili. Já jsem nastoupil jako pomocná síla v českobudějovické jehlárně a zůstal tam až do důchodu.

Foto: Tomáš Nosil, archiv Milana Malého