15. srpen 1914: Čtenář sobotní Národní politiky z 15. srpna 1914 dostal na titulní straně jasnou zprávu o rozsahu nedávno vypuknutých bojů. Titulek na první straně novin totiž lakonicky oznámil pouhá dvě slova: Evropská válka. Ano, válka to ještě nebyla světová, ale zasáhla už skoro celou Evropu.
A pak už se jen každý den vypočítávalo, kde konflikt zrovna zahořel. Po čtyři roky a tři měsíce, do 11. listopadu 1918, kdy válka skončila.
K. und k. Kriegsministerium aneb O mrtvých jen oficiálně
V sobotu 15. srpna 1914 to byly třeba následující informace. C. a k. ministerstvo vojenství rozkázalo, že takzvané "výkazy ztrát" nemůže zveřejňovat denní tisk, nýbrž budou uváděny výhradně v oficiálním věstníku, jenž bude vydáván v jazyce německém, českém, maďarském, chorvatském, polském, rusínském, srbském, rumunském, slovinském a italském. Tento věstník je mimochodem uchován i v Národní knihovně v Praze a mimo jiné z něho vyplývá, že k prvním obětem války patřili tři maďarští vojáci. Alespoň Seznam ztrát (K. und k. Kriegsministerium) ze 16. srpna uvádí, že na bojišti padl Gábor Biró (ročník 1891), Paul Kovács (1892) a Emmerich Veres (1891), tři kluci z Uher, jen třiadvacetiletí hoši.
Seznam všech obětí je dnes dokonce přístupný on-line, takže laskavý čtenář může sám hledat padlé předky na adrese:
http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPeriodical.do?id=23834.
Všichni občané této země jsou bratry
Rakouské ztráty zatím nebyly velké, v říši spíše vládlo nadšení, že válka vyřeší dosavadní sociální i hospodářské problémy. K válce se oficiálně přihlásila i slovenská menšina v Uhrách, která přitom dosti úpěla stávající maďarizací. Slováci vydali oficiální prohlášení v Banské Bystrici, v němž mimo jiné stálo: "V těchto historických dnech musíme všichni býti proniknuti vědomím, že všichni občané této země jsou bratry a že jsou jen jednou duší a jedním srdcem, majíce pouze jediný cíl před očima: čest a blaho uherské vlasti." Podobně se vyjádřili rakouští Poláci z Krakova i další národy říše.
Mrtvých ovšem mělo přibývat, což si čtenář novin určitě uvědomil třeba nad touto zprávou, byť vlastně velmi optimistickou: "Naše vojsko vtrhlo dnes na několika místech do Srbska a zahnalo tamější nepřátelské síly. Všechny akce podniknuté až dosud naším vojskem jsou úspěšné. Šabac jest v naší moci."
Zlý je pouze nepřítel
Konkurenční Národní listy pak přinesly encyklopedickou zprávu o získaném pohraničním městě Šabac, které tehdy mělo asi dvanáct tisíc obyvatel. Podrobnosti o průběhu bojů ministerstvo vojenství neposkytlo. Zato rakouská válečná propaganda nadšeně přivítala zatčení několika srbských zběhů, kterým se podařilo dostat až do slovenského Popradu. Ve vězení v Levoči mimo jiné vypověděli: "Srbští důstojníci zacházejí s mužstvem brutálně, vojsko hladoví, lid jest prostě veden na jatky a každý, komu jest to možno, se pokouší uprchnouti, většinou přes Bulharsko." No ano, média v žádné válce nepracují svobodně.
Podle Národních listů tedy museli být špatní i nečekaně okupovaní Belgičané, jiná linie zpravodajství se nepřipouštěla, jako ji dnes nepřipouští ruský diktátor Putin. Německé vojsko v Belgii si třeba neustále stěžovalo na zákeřnosti civilistů a tvrdilo, že v civilizovaném světě je to narušení pravidel války. Národní listy zveřejnily i dopis v Belgii zraněného vojáka: "Belgičtí obyvatelé střílejí na vše, též na Červený kříž. V jedné vesnici žádal německý důstojník nápoj. Hostinský mu nabídl sklenici vína. Když důstojník pil, vrazil mu hostinský nůž do života."
Tož do Evropy vkročila válka. Ale je to po sto letech o tolik lepší?
