17. říjen 1913: Ve čtvrt na devět večer ještě na hosty působil svěžím dojmem, o půl deváté byl mrtev. Velký mecenáš hrabě Václav Kounic byl pohřben právě před 100 lety.
Pokud dnes zemře významná česká celebrita, detailními popisy příčin úmrtí se zaobírá jen bulvár a veřejnoprávní média se většinou omezí na formulaci "zemřel po dlouhé a těžké nemoci" nebo na konstatování, že "náhle zemřel".
Když před sto lety zemřel hrabě Václav Kounic (1848 - 1913), jenž patřil k největším českým a moravským mecenášům, přední české deníky velmi podrobně líčily, proč hrabě opustil tento svět. Pohřben byl v Praze na smíchovských Malvazinkách právě před sto lety - 17. října 1913, přičemž deník Národní politika vydal tentýž den následující původní zprávu.
Profesor z Vídně se obával nejhoršího
"Z posledních okamžiků hraběte Kounice. Z Uherského Brodu. (Původní zpráva). Hrabě Václav Kounic nestonal dlouho, byl celkem nemocen jen dva dny. Dne 27. Září odejel do Krakova, aby oslavil svůj svátek následujícího dne. Byla to jeho první cesta do Krakova vůbec a dříve častěji mluvil o tom, že chce vidět Wawel. Dne 30. Září odpoledne vrátil se do Slavkova. Při této cestě do Haliče se nachladil a od té doby si stěžoval, že má rýmu a občas záchvaty horečky. Dne 9. Října přijel do Uherského Brodu a činil zde přípravy k odjezdu do Prahy. Následující den odjel na svůj lesní zámeček v Hradčovicích a osobně připravoval si své věci k odjezdu. Po té cítil se velmi unaven. V sobotu odpoledne se vrátil z Hradčovic do Brodu. V neděli navštívil ho akademický malíř rytíř Skramlik a hr. Kounic ve veselé náladě s ním svačil. Vykládal zejména obšírně o své cestě do Krakova a v dobré náladě žertoval. V pondělí večer byl zachvácen horečkou a záducha se zhoršila. Poněvadž místní lékař se obával vážných komplikací, byl telegraficky povolán universitní profesor z Vídně, jenž přijel do Brodu automobilem. Po vyšetření nemocného prohlásil, že stav jeho je velmi vážný a že nutno se připravit na nejhorší. Avšak již v úterý dopoledne se hr. Kounicovi velmi ulevilo; zejména večer se cítil úplně volným a svěžím. Ve čtvrt na 9. hodinu večer podivovali se hosté, jak hr. Kounicovi je volně, o půl deváté byl však hrabě Kounic mrtev. Bezprostřední příčinou smrti bylo ochrnutí srdce."
Snil o Evropské unii a staral se o dělníky
Hrabě Václav Robert Kounic byl v letech 1883 až 1897 poslancem českého parlamentu (zemského sněmu) a v době své politické činnosti se zabýval řadou vážných problémů veřejného života: volebním právem, ženskou emancipací, osmihodinovou pracovní dobou i dalšími dělnickými požadavky, takže za pokrokové názory, jež zastával, získal přezdívku "rudý hrabě".
Hrabě Kounic by byl zřejmě potěšen dnešním členstvím českých zemí v Evropské unii, neboť už v roce 1892 se na IV. konferenci meziparlamentní unie v Bernu vyslovil ve prospěch vytvoření společného evropského státu. Patřil k významným představitelům českého národního života a přátelil se s českými vlastenci (Palacký, Riegr, Purkyně, Tomek, Světlá a další). Roku 1877 se oženil s herečkou Josefinou Čermákovou, jejímž prostřednictvím se stal příbuzným Antonína Dvořáka (Josefinina sestra Anna se za Dvořáka provdala). Po smrti staršího bratra Albrechta roku 1897 se ale Kounic vzdal politické činnosti a ujal se správy rodinného panství. Přesídlil na Moravu do zámečku Obora u Uherského Brodu a nadále odmítal nabídky ke vstupu do politiky. Po zřízení brněnské techniky počátkem 20. století se zabýval myšlenkou vybudování českých studentských kolejí a následně svůj brněnský palác věnoval "k účelům hmotného zabezpečení nemajetného studentstva na vysokých školách českých v Brně" (dnes rektorát a menza Masarykovy univerzity na Moravském náměstí). Po oficiálním předání daru byl ustaven spolek "Kaunicovy studentské koleje českých vysokých škol v Brně", jehož úkolem bylo poskytovat stipendia studentům a časem zbudovat pro vysokoškolskou mládež v Brně Akademický dům. Brněnské studentské koleje se začaly stavět až roku 1922, sám Kounic se tedy zahájení výstavby nedožil.
