Eva Janoušková, za svobodna Štrougalová, jako dítě trávila dovolenou s mladým Husákem, létala vrtulníkem na výstavu Země živitelka. Majitelka módního salonu dnes tvrdí, že její otec, dlouholetý komunistický premiér, se v listopadu 1989 postavil proti stranickým ultras.
Váš otec se v roce 1968 jevil jako reformátor, ale potom se přidal na stranu tvrdých normalizátorů. Co za tou proměnou podle vás bylo?
Asi věřil, že z těch reforem ještě něco uhlídá. Vím, že z dnešního pohledu to je k smíchu, ale myslím, že se o to po zbytek své kariéry pokoušel.
Na podzim 1988 byl po vítězství jakešovského křídla ve straně nucen odstoupit z funkce premiéra. Jak to prožíval?
Evidentně ho to hodně zasáhlo, myslím, že si uvědomil, jak fatální byla ta změna generálního tajemníka. Řekl, že si to potřebuje srovnat v hlavě, odjel na chalupu do Jizerských hor a byl tam sám docela dlouho.
Mluvila jste s otcem během listopadových dní 1989?
Tehdy se proslýchalo, že dogmatické křídlo ve vedení strany a armády chce sáhnout k ozbrojenému zásahu. Učila jsem tehdy na právech a snažila se zjistit, jak je to vážné, a jela se táty zeptat.
Co říkal?
Že se to těm rozumnějším podařilo zažehnat. Že křídlo těch ultras je rozložené a už není schopné něco zorganizovat.
Lubomír Štrougal byl vedle Husáka hlavním představitelem normalizace. Litoval před vámi někdy toho, že vládl režimu, v němž děti z mnoha rodin nemohly studovat, lidi byli zavíráni za své názory, ekonomika přinejmenším stagnovala?
Mohl by litovat, že se mu nepodařilo řešit, omezit, napravit řadu z těch věcí. Ale určitě nemůže litovat toho, že se o to pokoušel. Nejsem ekonom, ale z toho, co jsem vyslechla od řady kompetentních lidí, mi vychází, že na rozdíl od ostatních zemí východního bloku byla naše ekonomika při přechodu na tržní hospodářství podstatně míň pošramocená, že nebyla zadlužená.
Proč nikdy nezašel se svou kritikou dál?
Pamatuju, jak mě na oslavě Gottových padesátin v létě 1989 přesvědčovali Kocáb s Pavlíčkem, ať přemluvím tátu, aby podepsal Několik vět. Tátovi jsem to vyřídila a on na to: „Ty ses zbláznila, to bych popřel sám sebe!" Tím, že o tom ani na vteřinu nepřemýšlel, mě tehdy překvapil. Tehdy už to docela šumělo, navíc už nebyl ve funkci, žil v Jizerských horách.
Vnímala jste v dětství a dospívání, že máte lepší hračky nebo oblečení než vaši vrstevníci?
Možná mě klame paměť, ale nemyslím, že bych se odlišovala. Táta vydělával dost peněz a občas odjel na vládní návštěvu a něco nám s bráchou přivezl. Z konference v Helsinkách mi dovezl dvoje úžasný boty, ty jsem milovala. A předtím mi odněkud dovezl bíle vyšívané džíny. Z nich jsem byla taky úplně na větvi. Ale nepřipadalo mi, že máme nějaký zvláštní nadstandard. V době mého dětství, tedy v šedesátých letech, už dost lidí cestovalo.
Do školy vás vozili šestsettrojkou?
Chodila jsem tam pěšky, na střední jezdila tramvají, na vysoké jsem si někdy půjčila od mámy její auto, měla simcu.
Kdy jste byla poprvé na západě?
To mi bylo jedenáct. Vyrazili jsme s mámou a našimi dobrými známými v embéčku se stanem do Neapole. Podruhé jsem byla na závodech v Německu a Itálii. Závodně jsem plavala, v žákovské kategorii jsem byla první v republice, ale pak jsem naštěstí dostala žloutenku. Lékaři mi plavání na rok zakázali a já poznala, že na světě jsou i jiné věci než dvoufázový trénink a vstávání v šest hodin.
A cestovala jste pak na západ často?
Jednou za dva, tři roky. Třeba jsem si udělala s kamarádkou výlet do Rakouska. S Jirkou (manžel Jiří Janoušek, reportér Mladého světa) jsem byla ve Wimbledonu a v Paříži, kde dříve studoval.
Někdo se za celý život nedostal ani do Jugoslávie. Vzpomenete si i na další výhody?
Život byl bezstarostnější, neměli jsme žádný existenční problém. Máma měla doma někoho na úklid, což taky nebylo běžné. Díky Sanopsu jsme to měli jednodušší i s lékařskou péčí. Tohle byly věci, které život ulehčovaly. Já ale viděla výhodu spíš v tom, že jsem se dostala do společnosti lidí, které bych za normálních okolností sotva potkala. Třeba když se v Obecním domě slavil titul mistrů světa v hokeji, kde jsme ve finále porazili Rusy, pila jsem šampaňský s Nedomanským a byla z toho u vytržení.
Létala jste s otcem někdy vrtulníkem
Letěla jsem s tátou dvakrát, pokaždé na výstavu Země živitelka v Českých Budějovicích.
Na chalupu jste nelétali?
Táta jednou u chalupy přistál, když letěl odněkud z jihu a měli to po cestě. Já viděla naši chalupu z vršku při tom letu na Zemi živitelku.
Znala jste syny či dcery ostatních vrcholných straníků?
Setkala jsem se s Husákovým synem, byli jsme s Husákovými na dovolené v Sovětském svazu u Černého moře, někdy v roce 1970. Mladý Husák byl o dva roky starší a velmi racionální, chladný a odtažitý - jako jeho otec. Husákova žena Viera byla velmi inteligentní a příjemná.
Foto: Lucie Pařízková a archiv Týdne
