Sklon ke lhaní je naprosto přirozený. Klamat je leckdy praktické a pomáhá prý i naší evoluci. Proto lžou všichni. Jak to můžeme rozpoznat? Z falešných gest, detektoru lži a brzy možná také speciálním vyšetřením mozku.
Podle průzkumů každý z nás zalže nejméně dvěstěkrát za den. V průměru. Kdo nevěří, ať počítá. Patří sem i falešné úsměvy, smích či dojetí nebo přání dobrého dne lidem, které jsme potkat vůbec nechtěli, neupřímné lichotky, předstírání zaneprázdněnosti či zájmu.
Dříve bylo jasným gestem usvědčujícím ze lži to, že si mluvčí při projevu mnul oči - tedy zavíral je před něčím nekalým - nebo si sahal na nos - tedy vlastně nechtěně zvedal ruku k ústům, aby zakryl lež, a pohybem pokračoval až k nosu. Říká se tomu Pinocchiův efekt podle pohádkové postavičky, které se při lhaní prodlužoval nos.
Dnes už zkušenější lháři dokážou tyto neverbální projevy ovládat, takže je jistější najmout detektivní kancelář či bezpečnostní agenturu, aby kohokoli jen trochu podezřelého sledovala či odposlouchávala. Případně se spolehnout na hlasový analyzátor či detektor lži. Ten první se dá pořídit už za několik stovek korun a lze ho zabudovat třeba do mobilního telefonu, ten druhý stojí kolem 200 tisíc, ale zase má vyšší úspěšnost, prý až 90 procent.
Jak se liší neškodné bílé lži od těch nemorálních?
Co to je milosrdná lež?
Kde končí bájné dětské lhaní a začíná opravdové klamání?
Kolik stojí vyšetření na detektoru lži?
Jak se dá oblafnout?
Jak natrénovat poker face?
Proč jsou ženy lepší lhářky a proč se nechají hůř oklamat?
Jaké výmluvy dnes letí ve škole?
Jak se snažili odhadnout neupřímnost v dávné historii?
Proč je někdy těžké přesvědčit nejen o lži, ale i o pravdě?
Co o lhaní zjistil šéf pražské mordparty Josef Mareš?
Jak vypadá souboj s detektorem?
Odpovědi na tyto a další otázky najdete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 26. března 2012.
