České turistické značení má řadu evropských ocenění a i podle cestovatelů patří k nejlepším na světě. Pokud ale značená stezka není bezpečná, není to ničí "chyba": za vyznačené trasy totiž Klub čekých turistů (KČT) neodpovídá. S právní úpravou není spokojeno ani vedení klubu.
Pokud se člověk vydá na výlet do Českého krasu po modré stezce, v úseku mezi Kornem a Svinařemi ho čeká překvapivý zážitek. U městyse Liteň se totiž v rozporu s turistickou mapou značka odpoutává od silnice a vede po romanticky se klikatící stezce, kterou lemuje ze všech stran husté houští. Po pár stech metrech se turista zničehonic vyhoupne z křoví a ocitne se v kolejišti.
O nebezpečném místě nevíme, říká KČT
Modrá značka překonává trať Zadní Třebáň – Zdice u Prahy v nepřehledné zatáčce, kde pochopitelně není upravený přechod. Redaktorka serveru TÝDEN.CZ, která se tu také ocitla, koleje přebíhala i s bicyklem téměř v trysku, protože kvůli omezenému rozhledu člověk vidí přijíždějící vlak jen s několikasekundovým předstihem.
Přes takový nepřehledný a neoznačený úsek na trati by turistické značení vést nemělo, na tom se shoduje Klub českých turistů, ministerstvo pro místní rozvoj, které značení financuje i České dráhy. Problém je však v tom, že vedení Klubu českých turistů netušilo, kudy značka v Liteni vede – oficiálně turisty naviguje na silnici.
"Naše značkařka, která tam vyznačuje stezku, je samozřejmě místní. Značku vedla jinudy, protože jí přišlo přirozené tam cestu zaznačit, když tou zkratkou chodí většina místních," vysvětluje předseda rady pro značení KČT Karel Markvart poté, co jej TÝDEN.CZ požádal o vysvětlení. Změnu ale neohlásila, takže není zanesena v mapách. "Samozřejmě to představuje riziko, zejména pro skupiny," připouští Markvart. A dodává, že v průběhu několika týdnů stezku přeznačí tak, aby odpovídala mapě.
Za nehodu si může turista
Kdyby na nebezpečeném místě před přeznačením došlo k nehodě, Klub českých turistů by za ni stejně nebyl odpovědný. "Víte, je to dobrovolná činnost. My máme za úkol určovat směr, a je pouze na turistovi, aby situaci zhodnotil a šel dál, nebo ne," vysvětluje Karel Markvart. A pro ilustraci dodává, že dobrovolníci dostávají za značení jen 10 korun ošatného na víkend, a pak už jen úhradu nákladů: cestovného, barev, štětců nebo směrových značek.
Přes čtyřicet tisíc kilometrů pěších tras, které v Česku máme, je rozděleno na třetiny, a tak na obnovu značení každého úseku dochází jednou za tři roky. Někdy je ale třeba značit častěji. "Když železnice rušila staré pěší přechody přes trať v Posázaví, nedala nám to vědět, a my jsme na změnu přišli až po delší době. Pochopitelně jsme hned provedli přeznačení," popisuje provozní problémy Markvart.
Resortem, který má turistické značení v gesci, je ministerstvo pro místní rozvoj. To na jeho vývoj a obnovu dává asi dvanáct a půl milionu během tří let. I ministerstvo potvrzuje, že odpovědnost za nebezpečnou trasu nikdo nenese. "Neexistuje-li žádný právní rámec pro značené turistické trasy, nemůže existovat odpovědnost, ale ani případná represe v nějakých problematických situacích," uvedla ve svém vyjádření na písemný dotaz redakce ředitelka odboru cestovního ruchu ministerstva pro místní rozvoj Blažena Křížová.
Poněkud jiná situace je například v národních parcích, kde se turisté musejí značených tras držet: pro cyklisty tato povinnost platí v celém parku, pro pěší jen v nejpřísněji chráněných zónách. "Za značení má odpovědnost KČT, ale průchodnost a bezpečnost značených tras zajišťuje park," vysvětluje Josef Štemberk ze Správy Národního parku a CHKO Šumava. "My můžeme klub pouze upozornit, pokud bychom zjistili nějaký nedostatek. Jinak ale máme trasy značené velmi dobře," říká Štemberk a připouští, že se někdy lidé na nedostatečně značené trasy zkoušejí vymlouvat, když jsou přistiženi mimo stezku. "Obvykle to řešíme vykázáním, na pokutách vybereme jen několik tisíc ročně," dodává mírumilovně.
Schceme zákonnou úpravu, říkají turisté
Vedení KČT by si nicméně do budoucna přálo, aby činnost klubu při značení tras upravila legislativa. "My bychom to chtěli prosadit zejména kvůli ničení značek, abychom mohli viníka snáze postihnout," vysvětluje Karel Markvart. A dodává, že by podle něj veřejnost brala značkaře víc vážně.
A co by měl udělat člověk, který zjistí ve značení nedostatek nebo objeví nebezpečné místo? Karel Markvart doporučuje upozornit na něj na stránkách www.kct.cz.
Foto: Eva Hamáčková
