Extremismus na ústupu?
Tvrdší a frontální represe zatlačuje radikály do podzemí

Zatímco v roce 1993 bylo pro české soudnictví téměř nerozlousknutelným oříškem přísné potrestání skinheadů, kteří v Písku utopili Roma Tibora Danihela, letos se justice se čtveřicí vítkovských žhářů příliš nepárala. Všichni dostali exemplární výjimečné tresty přesahující dvacet roků.

Na začátku roku policie vyhlásila, že pravicový extremismus je jedním z největších potencionálních problémů ve společnosti a začala se podle toho chovat. Zátahy na pořadatele neonacistických koncertů, majitele radikály oblíbeného obchodu značkového oblečení i další kroky svědčily o jediném. Policie svoji pozornost zaměřila především na omezení přílivu peněz ultrapravici. "Ano, je to pravda. Bez prostředků bude jejich vliv výrazně menší," tvrdil například tehdejší náměstek ministra vnitra Jiří Komorous, který měl koordinaci boje proti extremismu na starosti. 

Boj proti hochům vyznávajícím hákový kříž a rasismus vůbec se ale v policejním podání rozhořel na více frontách. Spolu se sledováním ekonomických toků se razantně změnil i přístup k vyšetřování dříve problematických případů. Zatímco v minulosti se nedařilo časté žhářské útoky na obydlí Romů objasňovat, nyní detektivové nasazují mnohem větší úsilí, aby tomu tak nebylo

O změně přístupu "po Vítkově" hovoří i fakt, že když policisté vyšetřovali žhářský útok v ostravské kolonii Bedřiška, už od počátku byl čin kvalifikovaný jako pokus o vraždu. Nic na tom nezměnil ani fakt, že za tímto útokem nestáli rasistické pohnutky extremistů, ale sousedské spory.

Rozbité zázemí

Nedílnou součástí postupu státu proti ultrapravici byla i úspěšná snaha o soudní zrušení radikální Dělnické strany. Vůbec poprvé v novodobé tuzemské historii pak dal soud státní moci za pravdu v podobné věci a "dělníky" poslal do historie. Soudci přitom poukázali na úzké napojení partaje na zakázanou neonacistickou organizaci Národní odpor.

Představitelé Dělnické strany zareagovali po svém. Okamžitě založili novou Dělnickou stranu sociální spravedlnosti (DSSS), do které vstoupila většina čelných členů. Ke kýženým třem procentům ve volbách, které by straně zajistily několikamilionový státní příspěvek za odevzdané hlasy, se ale ani nepřiblížili. Propadákem byly pro stranu i říjnové senátní volby, ve kterých hlavní tvář "dělníků" Tomáš Vandas na Mostecku neuspěl a skončil předposlední.

Kombinace všech zmíněných událostí měla za následek částečné stažení extremistů do podzemí a ještě hlubší ilegality. Tvrdí to alespoň výroční zpráva kontrarozvědky BIS. "Pravicově extremistická scéna stagnovala. Neonacisté kvůli částečné ztrátě své politické platformy a obavě z dalších zásahů státních orgánů ustrnuli v pasivitě a téměř rezignovali na pořádání veřejných shromáždění a koncertů. Pokud se rozhodli zorganizovat nějaké setkání, zpravidla šlo o soukromé oslavy s reprodukovanou hudbou," tvrdí tajná služba.

Rasismus je jedna věc, ale soužití druhá

Ani přes tato zjištění ale nevypadá budoucí soužití majority s romskou menšinou zcela růžově. Podle průzkumu, který agentura STEM předala na začátku tohoto měsíce ministerstvu vnitra, 83 procent Čechů vnímá Romy jako nepřizpůsobivou skupinu.

Zhruba 90 procent z nich přitom podle průzkumu uvedlo, že s nimi má osobní zkušenost. "Není to tak, že by lidé, kteří mají negativní postoj, vycházeli z nějakých předsudků. Čím větší má člověk zkušenost s Romy, tím častěji o nich hovoří jako o nepřizpůsobivé skupině populace," řekl vedoucí výzkumného týmu STEM František Bartoš.

Agentura na základě výsledků výzkumu doporučila, aby se oddělovaly projevy anticikánismu, které sdílí velká část obyvatelstva, od projevů xenofobie, rasismu a neonacismu, které jsou vlastní jen malé části populace. "Romská otázka představuje jádro problému... Nelze podceňovat projevy nesnášenlivosti ze strany většinového obyvatelstva, ani projevy nepřizpůsobivosti a zneužívání systému ze strany menšiny," prohlásil Bartoš.