ÚNOR 1948: Do Prahy míří sloní želvy
20.02.2008 10:03 Původní zpráva
Pátek 20. února 1948. „Ministerská rada rad byla svolána na 10. hodinu. Ale nesešla se. Nekomunistické strany odmítly zúčastnit se jí, dokud nebudou ujištěny, že ministr vnitra vykonal opatření, na nichž se rozhodla vláda 13. února," rekapitulovaly průběh zlomových událostí z 20. února Peroutkovy Svobodné noviny.
Želvy a autonehody
Vyhrocený pátek měl i své všední okamžiky. Pražská zoologická zahrada dostala informaci od ekvádorského vyslance v Praze: „Vláda Ekvádoru dala svému válečnému námořnictvu rozkaz opatřit několik sloních želv z ostrova Calapagos. Výprava se skončila plným úspěchem a želvy jsou již na cestě do Prahy."
V noci na 20. únor hustě sněžilo, Praha se probudila „pod bílým příkrovem", jak uvedlo Rudé právo. Mezi Prahou a Ostravou bylo zavedeno pravidelné letecké spojení. Policie zveřejnila statistiku dopravních nehod za měsíc leden. „Při 847 autonehodách v měsíci lednu přišlo o život 27 lidí a 492 jich bylo zraněno."
Varování před totalitou
Byly to poslední záchvěvy svobody slova v Československu. Svobodné noviny zatím mohly zveřejnit i nekompromisní názor ministra zahraničního obchodu Huberta Ripky (národní socialista), který varoval národ před totalitou. „Nepřipustíme, aby komunisté na ruinách našeho hospodářství a na zbídačení našeho lidu budovali svůj totalitní režim, který by ze svobodného Československa vytvořil robotárnu zproletarizovaných nevolníků," uvedl ministr Ripka.
Akce komunistů nazval vzpourou menšiny proti většině. Už výsledek voleb z roku 1946 však naznačoval, že je to velmi křehká většina. Ripkovo varování se po únoru 1948 stoprocentně naplnilo, republika se skutečně změnila v „totalitní robotárnu", část národa si nadšeně vyhrnula rukávy a budovala „velké stavby socialismu", odpůrci režimu robotovali pro režim v lágrech na Jáchymovsku.
Váhavost sociálních demokratů
Vraťme se ale do dopoledních hodin 20. února 1948. Na plánovanou schůzi vlády se dostavili jen komunisti a sociální demokraté a právě nejasnému stanovisku sociální demokracie dnes historikové přisuzují vinu za hladký průběh „vítězného února" ve prospěch KSČ. Předseda vlády Gottwald měl odpovědět na dopis ministrů za Československou stranu národně socialistickou, kteří se ptali na splnění vládního usnesení ze 13. února.
Gottwald pouze oznámil, že se o záležitosti bude teprve jednat. Ministři tří nekomunistických stran (lidové, národněsocialistické a slovenské Demokratické strany) proto podali demisi. Sociální demokraté trvali na neutrálním postoji, nechtěli podat demisi, ale zároveň se odmítli připojit na stranu komunistů. „Situace je vážná, ne kritická," prohlásil předseda strany Bohumil Laušman, do roku 1947 také ministr průmyslu. Laušman naivně apeloval na udržení sociálního smíru a důvěry mezi všemi politickými stranami.
Výklad dějin z roku 1986
Gottwald se vydal na Hrad a pokusil se jednat s prezidentem Benešem o přijetí demise a následném doplnění vlády podle komunistického návrhu. KSČ burcovala lid, naplánovala svolat velkou demonstraci na Staroměstském náměstí. Komunistické Československé dějiny v datech z roku 1986 události dne popsaly následovně: „V noci se konaly na závodech, ve městech a na vesnicích schůze KSČ. Byly na nich odsouzeny pokusy o politický zvrat. Členové a funkcionáři KSČ v permanentní pohotovosti. Přijaty rezoluce na podporu vlády K. Gottwalda. Připravovaly se sobotní demonstrace v krajských městech a organizační zajištění mobilizace pracujících. Dělníci zesílili ochranu závodů."
Foto: archiv
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.