Sobota 7. února 1948. Ve švýcarském Svatém Mořici vrcholí zimní olympiáda, tým československých hokejistů je zatím na čele tabulky. Gottwaldova a Slánského „partaj" nadále stupňuje svoje zápolení s nekomunistickými stranami, Rudé právo a další bolševické deníky s gustem informují o zatýkání národních socialistů a hromadných přestupech členů této strany do KSČ.
Dobrovolná kolaborace
Není nad cizí neštěstí a z pozice KSČ stroze oznámit následující zprávu: „Na Jiřího Sobotku, tajemníka nár. soc. strany ve Štětí, bytem v Želivcích na Dubsku bylo podáno trestní oznámení. Sobotka šířil nepravdivé zprávy o Sovětském svazu a sprostě jej hanobil. Případ vyšetřuje SNB v Liběchově."
Komunisti ale v konkurenčních stranách nehledali jen nepřátele vhodné k veřejnému ostouzení, opozici se snažili oslabit i hromadným přetahováním členů. A národ, při své pověstné politické naivitě, s komunisty dobrovolně kolaboroval. Rudé právo ze soboty 7. února se pochlubilo hned několika podobnými kolektivními úlovky. „Organizace čs. strany lidové ve Stalinových závodech v Mostě se před časem rozešla, její předseda přestoupil do KSČ a získal již pro KSČ 16 nových členů," popsali komunisti jednu z úspěšných kořistí u lidovců. Vehementně oslabovali i národní socialisty, jak dokazovala další zpráva: „Alexandr Sedláček, poštovní úředník a jednatel nár. soc. strany z Unčína, okres Ústí nad Labem, píše ve svém prohlášení: -Sám jsem se přesvědčil, že vedení nár. soc. strany je v dnešní době v rukou velkostatkářů a kapitalistů, kteří pro drobné úředníky a dobré pracovníky nemají nic než fráze. Přihlašuji se dobrovolně do KSČ, která se o pracující lid stará."
Účinně likvidovat národně socialistické či lidovecké místní organizace se komunistům dařilo hlavně v pohraničí. Dosídlenci z nejrůznějších koutů republiky, vesměs z chudších poměrů, se rudé ideologii snadno poddávali. O některých částech pohraničí už bylo dokonce možno říci, že tam komunismus funguje „tak nějak nanečisto", jak ukazovala reportáž z městečka Dubá na Českolipsku. „Téměř celý okres byl osídlen Němci, dnes je celý český. Téměř 16 tisíc lidí přistoupilo v roce 1946 k volebním urnám, 65 % se vyslovilo pro politiku KSČ, šest obcí hlasovalo pro KSČ stoprocentně," chlubilo se Rudé právo a vzápětí dodalo přání, či spíše ujištění: „Věřte, že to tak brzy bude všude." Bohužel, bylo.
Marný hlas intelektuála
Svobodné noviny Ferdinanda Peroutky podobným tlakům ze strany komunistů odpovídaly intelektuálními úvahami. Příliš chatrným štítem proti nabitým dělům. Tak například v úvodníku z pera Josefa Ludvíka Fischera, filozofa a rektora Palackého univerzity v Olomouci, po únoru odstaveného, zazněla i následující reflexe: „S velikou oblibou bývá Svobodný novinám vytýkáno, že jejich kritika různých zjevů našeho veřejného života je negativní. Je mi líto, ale každá kritika se vždy a nutně v tom, co kritizuje, jeví jako negativní, ale stejně tak je pravda, že vždy v tom, co kritizuje správně, je pozitivní." Krásná slova, ale nikoliv pro masy lidu.
Jednota jen na hokeji
V čem byl národ sjednocen, to byl lední hokej, což bylo pojítko na celých čtyřicet let komunismu. V sobotu 7. února referovaly všechny deníky o mimořádném úspěchu československých hokejistů na V. zimní olympiádě ve švýcarském Svatém Mořici, kteří o den dříve porazili domácí Švýcarsko v poměru 7:1. „To co nikdo - a zejména ne Švýcaři - nečekal, se stalo skutkem. Bez vlivu a zásluh čehokoliv postranního, přízně nebo štěstí, nýbrž jen a jen zásluhou velkého umění našich hokejistů," nadšeně referovaly Svobodné noviny a v podobném duchu i Rudé právo.
Foto: archiv
