Vůdce bulharských komunistů a předseda tamní vlády Jiří Dimitrov navrhl v úterý 3. února 1948 na sofijském sjezdu Vlastenecké fronty zrušení politických stran a vytvoření „jediné strany bulharského lidu".
A totéž na dálku vzkázal československým politikům. Rudé právo zářilo nadšením, Peroutkovy Svobodné noviny otiskly reakci předsedy sociální demokracie Bohumila Laušmana. „Od května 1945 musíme tyto pověsti vyvracet. Mohu v souhlase s celým vedením sociální demokracie prohlásit, že sdělení bulharského ministerského předsedy neodpovídá pravdě. Strana na žádné slučování nepomýšlí. Sociální demokracie je nezbytnost republiky a občanských svobod."
Připomeňme, že sociální demokraté se od vzniku KSČ v roce 1921 důrazně distancovali od komunistické ideologie a podíleli se na většině vlád předválečné republiky. Historikové však Laušmana považují za nerozhodného politika, který se v únoru 1948 neuměl důsledně postavit proti komunistům. Sociální demokracie nakonec násilně splynula s KSČ. Laušman v roce 1949 utekl z republiky, žil v Rakousku, ale v roce 1953 byl unesen agenty StB nazpět do Československa a odsouzen do vězení na 17 let. V roce 1963 zemřel za záhadných okolností v pražské ruzyňské věznici.
TO UŽ PRAHA DLOUHO NEZAŽILA
Oficiálně šlo o Manifestaci církví pro mír a proti válce. Pražané však tušili, že duchovní jednotlivých církví se vyjádří i k domácí politice, k ohrožené svobodě národa. Akce se konala 3. února na Slovanském ostrově za dozoru policejních složek. Když se naplnila kapacita sálu, budova byla policejně uzavřena. „Sál byl již půl hodiny před zahájením policejně uzavřen a posluchači stáli venku po celém ostrově a naslouchali projevům v dešti," popsaly událost Svobodné noviny řízené Ferdinandem Peroutkou.
Mezi prvními se u mikrofonu objevil pražský arcibiskup Josef Beran, po únorovém převratu internovaný StB na různých místech republiky až do roku 1963. Na shromáždění promluvil i vrchní rabín pražských Židů či biskupové evangelických církví. Jak zdůraznily Svobodné noviny, všichni představitelé církví se shodli na poznatku, že „mezinárodní mír osudově záleží na smírném vývoji vnitropolitickém". S velkým ohlasem se setkala i slova, že „moc nemlčící pravdy je velká". V době, kdy na většině manifestací hřímali z tribun komunisti, si Praha dopřála poslední záchvěv svobody shromažďovací a svobody slova. „Tak mohutnou manifestaci Praha již dávno nezažila," optimisticky hodnotily Svobodné noviny.
Repro: archiv, Svobodné noviny
