Svědectví
"Uspával se tím, že mlátil hlavou do polštáře." Pěstouni o dětech z kojeňáku
01.03.2017 19:00
Chlapečka z kojeneckého ústavu a holčičku z klokánku přijala do pěstounské péče rodina Jany Luhanové. Manželský pár si tak ke dvou vlastním potomkům přibral ještě dva další. I když Mirek a Monika bydlí s náhradními rodiči a sourozenci už několik let, první roky života strávené v ústavních zařízeních na nich podle pěstounky dodnes nechaly stopy. Česko dlouhodobě sklízí kritiku domácích i mezinárodních organizací za posílání dětí do ústavů.
Mirek žije v pěstounské rodině sedm let. Luhanovi si ho domů přivezli, když mu byly tři roky. Chlapce předtím viděli jen 20 minut. "Říkali nám: 'To budete mít snadné, on sedí v koutě a hraje si.' Pokud ale tříleté dítě jen sedí v koutě a hraje si, tak je to divné. Mirek neslyšel na zavolání Míro, ale na zavolání děti. Při každém konfliktu zamrzal, zasekl se a vypnul. Uspával se tím, že mlátil hlavou do polštáře," vzpomíná pěstounka. I po letech přetrvávají podle ní určité problémy, chlapec je také stále v tenzi a cítí nejistotu. "Pořád očekává, co přijde," říká Luhanová.
Monika do rodiny přišla ve třech letech z klokánku. Tak velké následky jako Mirek podle náhradní matky nemá. I na holčičce se ale týdenní střídání tet a cesty na víkend k babičce podepsaly. Zvládnutí a výchova dítěte je tak obtížnější. "Převzala odpovědnost sama za sebe. Každá z tet (v klokánku) i babička ji totiž vychovávaly jinak," uvedla pěstounka.
Podle odborníka na rodinnou politiku Miloslava Macely české dětské domovy připomínají spíš "čtyřhvězdičkové hotely" s hromadou plyšáků, děti se v nich ale běžný život žít nenaučí. Nemohou si totiž osvojit řadu nepsaných i stanovených pravidel, o nichž se dozvědí v rodině.
Podle Luhanové je hlavní to, že děti v náhradních rodičích získají své "lidi". "Mají svého tátu, kterému můžou fandit při fotbalu. Mají mámu, která bude mít radost, když se jim něco povede, nebo se bude zlobit, když se stane průšvih. I to je důležité. Důležité je také to, že my žijeme své životy před nimi. Tety odjedou po pracovní době domů," řekla pěstounka. Velkou roli hraje i přijímání chyb a prohřešků. "Vědí, že když něco provedou, tak je pryč nepošleme. Pořád ale mají citovou nádrž s dírou," posteskla si Luhanová.
Ústavní péče versus pěstounství
Podle studií je u lidí, kteří vyrostli v dětských domovech, výrazně vyšší pravděpodobnost, že v ústavech skončí i jejich děti. Potvrzuje to i případ Mirka a Moniky. U jednoho z nich prošli ústavní výchovou oba rodiče, u druhého jeden. Pokud by podle Luhanové v Česku fungovala prevence a pomoc, nemusel Mirek do kojeneckého ústavu jít. "Mirečkův otec, který také pobýval v ústavu, zůstal s dítětem sám. Šel na OSPOD (odbor sociálně právní ochrany dětí), a tam mu poradili, aby syna dal do kojeňáku. Snažil se, dva a půl roku za Mirkem každý týden chodil. Kdyby měl podporu, péči by zvládl," míní Luhanová. Mirkův otec zahynul před časem při nehodě.
V Česku funguje i přechodná pěstounská péče. U profesionálních pěstounů pobývají dočasně hlavně malé děti, než se mohou vrátit domů, nebo se pro ně najde náhradní rodina. Přechodná péče má v ČR řadu kritiků. Podle nich je pro dítě škodlivá - vytvoří si k dospělému vazbu a musí ho pak opustit. Pěstounka chlapce z kojeneckého ústavu a holčičky z klokánku s tím ale nesouhlasí. Profesionální pěstouny chválí. "Děti od nich jsou vymazlené. Překlopení do rodiny je pomalé. Netrvá 20 minut a nepřivezete si dítě nahé," říká Luhanová.
Podle zastánců ústavní výchovy opuštěné či ohrožené děti potřebují hlavně odbornou pomoc, mívají často různé nemoci a postižení. S tím experti na rodinnou problematiku nesouhlasí. Stejný názor jako oni má i Luhanová, která pracuje v rodinném centru Routa. "Je jen málo dětí, které by přechodní pěstouni nezvládli. K tříletému Mirečkovi jsme z kojeneckého ústavu dostali jen zdravotní zprávu na stránce A4, podle níž měl za celou dobu dvě virózy," uvedla pěstounka.
Podle Terezie Pemové z Národního institutu pro děti a rodinu se dlouhodobými pěstouny nemusejí stát jen manželé. Dětí se mohou ujmout i nesezdané páry, samotné ženy či samotní muži. K získání náhradních rodičů má přispět kampaň Hledáme rodiče.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.