Nemožnost obživy
Ústavní soud dal postižené ženě šanci na výživné od otce

Pokud se dítě nedokáže samo živit, nezaniká vyživovací povinnost rodičů ani po dosažení zletilosti a přiznání invalidního důchodu. Vyplývá to z rozhodnutí Ústavního soudu v případu postižené třicetileté ženy z Černošic u Prahy, která se prostřednictvím své matky domáhala zvýšení výživného od otce. Současné příjmy podle matky nepokrývají životní náklady nesvéprávné ženy.

Případem se musí znovu zabývat Krajský soud v Praze, který se v minulosti postavil na stranu otce. Podle Ústavního soudu ale nezohlednil okolnosti případu. Tentokrát se musí detailně zabývat majetkovými poměry rodiny a nesmí jen odkázat na to, že pokud postižená žena pobírá důchod a další sociální dávky, nemá už nárok na výživné od otce. Takový výklad zákona podle ústavních soudců není správný.

"Děti mají právo na péči rodičů, pokud nejsou schopny samy se živit. Ani dávky od státu tuto povinnost neruší nebo plně nenahrazují," řekla dnes novinářům soudkyně zpravodajka Ivana Janů. Vztah mezi dítětem a rodičem podle ní nikdy nekončí. "S manželem se můžete rozvést, ale rodičovství trvá až do smrti," uvedla Janů.

Postižená dcera pobírá plný invalidní důchod 8001 korun a příspěvek na péči 8000 korun měsíčně. Matka tvrdila, že měsíčně potřebuje více než 20 tisíc korun. Průměrný měsíční čistý příjem otce činil 71 878 korun. Ústavní soud v nálezu nijak nepředjímá, kolik by měl otec platit. Rozhodne o tom krajský soud.

Žena je nesvéprávná, potřebuje celodenní péči. Není schopna udržovat hygienu ani sama jíst. Žije ve společné domácnosti s matkou, která je zároveň její opatrovnicí. Matka z důchodu a příspěvku na péči hradí náklady spojené s chodem domácnosti, se zajištěním potřeb dcery a službami ve stacionáři.

Nikdo z aktérů případu se dnešního vyhlášení nálezu nezúčastnil.