Už více než deset let vede Sylva Žáková z Landshutu boj s českým státem. Důvodem jsou pozemky, které jí po její emigraci tehdejší režim zkonfiskoval. Nyní opakovaně vyhrála spor před evropským soudem pro lidská práva. Odškodnění se však stále komplikuje.
Celý příběh, o kterém informoval časopis TÝDEN už v polovině října a který nyní nabírá na dalších obrátkách, začal v roce 1968, kdy se Sylva Žáková po okupaci Československa rozhodla emigrovat. Na počátku sedmdesátých let ji kvůli tomu tehdejší komunistický soud odsoudil ke ztrátě majetku. Nebyl však příliš důsledný, protože i nadále zůstala v evidenci nemovitostí a následně i v katastru zapsána jako majitelka pozemků. V roce 1991 byl pak navíc odsuzující rozsudek na základě zákona o soudní rehabilitaci zrušen a trestní stíhání zastaveno.
Paní Žáková proto začala jednat s Třebíčí o tom, že by městu pozemek pronajala. Všechno probíhalo celkem bez problémů až do roku 1997, kdy město změnilo na vlastnictví pozemku názor. "Předmětné pozemky, které převážně sloužily pro zajištění komunálních služeb města Třebíč, byly v katastru nemovitostí zapsány i na listu vlastnictví státu," sdělil před časem TÝDNU zástupce státu ve sporu Vít A. Schorm. Město podle něho našlo rozsudek z počátku 70. let teprve v listopadu 1997.
Restituce prošvihla
O druhém zápisu se prý město dozvědělo až tehdy. Paní Žákové poté napsalo, že nájemní smlouvu považuje za neplatnou, a vyzvalo ji k vrácení již zaplaceného nájemného. Následně byla z katastru nemovitostí vymazána. Kdyby se to stalo o něco dříve, mohla by jako česká občanka požádat o vrácení majetku v restituci. Město však svůj postoj změnilo až po uplynutí lhůt.
Proto se Žáková obrátila na soud, který její nároky odmítl s tím, že si o pozemek měla zažádat v restituci. Když tak neučinila, nepatří jí. Nepomohla ani stížnost k Ústavnímu soudu. Obrátila se proto na Evropský soud pro lidská práva. "Soudní dvůr je udiven skutečností, že v roce 1997 byla obec Třebíč schopna zmocnit se majetku na základě rozsudku z roku 1971, který byl zrušen, protože byl podle zákona o soudní rehabilitaci neslučitelný s principy demokratické společnosti," konstatoval soud.
Česká republika nakonec podala k soudu žádost o přezkoumání rozsudku, což je obdoba odvolání, ale bezúspěšně. Od té doby probíhají složitá jednání o tom, jakým způsobem vláda paní Žákovou odškodní. "Obrátil jsem se na vládního zmocněnce s návrhem dohody ohledně poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, které mimo jiné spočívá ve způsobení majetkové škody, neboť došlo k zásahu do jejích majetkových práv," konstatoval advokát Žákové Václav Kotek s tím, že její majetek jí byl v roce 1997 odňat v rozporu s Dodatkovým protokolem k Úmluvě o lidských právech.
Stát se cuká
"Proto jsem navrhl, aby jí byla poskytnuta náhrada ve výši tržní ceny odňatého majetku a náhrada za ušlý nájem za dobu od roku 1997 do současnosti," řekl Kotek. Sylva Žáková byla přitom podle jeho slov ochotná přistoupit na desetinu tržního nájemného.
To však stát odmítl s tím, že je vláda ochotná přistoupit pouze na náhradu pozemků ve výši jejich tržní ceny v roce 1997. Tedy podstatně nižší než nyní, navíc by tato náhrada neobsahovala odškodnění za dobu, kdy s nimi Sylva Žáková nemohla disponovat. "Přiznávám, že postoj vlády mi v tomto ohledu připadá mírně řečeno neseriózní a je v rozporu se základními zásady spravedlnosti a také s našimi zákony," dodal advokát Kotek. Zmocněnec státu, respektive ministerstvo spravedlnosti, pro které pracuje, se k tomu odmítl vyjádřit, protože jsou podle něj tato jednání důvěrná.
