V České republice je 918 stoletých, o dvě stě více než před rokem. Za padesát let jich bude 14 tisíc. František Bárta (100) z Nymburka stále cvičí na rotopedu a čte Irvinga Stona. Marie Fišerová z Hořic (105) si nejen sama uvaří, ale ještě se angažuje při záchraně místního gymnázia, které chtějí úřady zrušit.
Nejvíce sto a víceletých lidí žije v Praze, celkem 157, z toho 128 žen a 29 mužů. Patří mezi ně i stotříletý Jan Pinc (narozen 8. prosince 1906). V Domově sv. Karla Boromejského v pražských Řepích je sice odkázán na invalidní vozík a celodenní péči sester církevního zařízení, ale paměť mu pracuje na výtečnou. Jeho táta se dožil devadesátky, matka osmdesáti let. „A prababička dokonce žila do sto patnácti," pochlubí se Pinc.
Stoletý František Bárta (narozen 5. ledna 1910) se v čase puberty kamarádil s Bohumilem Hrabalem. „Na rozdíl od Hrabala jsem ale nikdy nezačal pít pivo, a to mě Hrabal mockrát provedl celým nymburským pivovarem," zvažuje, proč se také dožil stovky.
Spisovatel Miloš Kočka (narozen 12. dubna 1910) z pražského Žižkova už si zvykl, že je všude nejstarší. Je třeba nejstarším členem Obce spisovatelů. A je to také zřejmě nejstarší uživatel počítačové techniky v Česku, ve svých téměř sto letech nemá problém s odesláním a přijetím e-mailů.
DALŠÍ PŘÍBĚHY STO A VÍCELETÝCH LIDÍ NAJDETE V PONDĚLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN.
Foto: Robert Sedmík
