Čekáte dlouho na operaci? Pokud se vám to nelíbí, můžete si zákrok dojednat v cizině bez ohledu na svou zdravotní pojišťovnu. Ta bude muset klientovi náklady na operaci proplatit. Takový plán představila Evropská komise. Jenže novinka, pokud jí europoslanci schválí, pomůže hlavně bohatým. Někteří obyvatelé Českých Velenic koukají z okna na budovu nemocnice. Když však mají zdravotní problém, musejí se trmácet šedesát kilometrů do Českých Budějovic nebo Jindřichova Hradce: nemocnice je totiž za hranicí, v Gmündu. "Spolupráci ve zdravotnictví se nám nepodařilo navázat, trvá tu totiž problém s financemi," popisuje starosta Velenic Jaromír Slíva.
| Jak to bude fungovat |
| - pokud jde o případy, kdy pacient onemocní nebo se zraní v cizině (odjel tedy zdráv), nic se nemění: bude léčen za stejných podmínek jako místní občané a péči mu refunduje pojišťovna - pacient, který je nemocný a hledá ošetření, bude moci za zdravotní péčí vyjet do ciziny, a to nově i bez souhlasu své zdravotní pojišťovny (výjimky z tohoto pravidla budou moci být omezené a řádně zdůvodněné) - ale jistější pochopitelně vždycky bude souhlas získat - péči pacient zaplatí ze svého a poté bude proplacení nárokovat u zdravotní pojišťovny - pojišťovna bude povinna ošetření proplatit, ale jen do výše, kterou by zaplatila za stejnou péči v Česku Pozn: podobně to funguje již dnes, protože v tomto smyslu rozhodl Evropský soudní dvůr; směrnice by však měla praxi sjednotit a zpřehlednit pro pacienty |
K dopadům směrnice jsou skeptičtí i v polském příhraničí. "Pochybuju, že by běžný občan měl na to, aby si péči nejdřív zaplatil sám," říká Václav Kalda, starosta Osoblahy. Z této obce je do polského Prudniku dvakrát blíž než do českého Krnova, kde stojí nejbližší tuzemská nemocnice.
Bruselští úředníci se přesto domnívají, že pro obyvatele příhraničí by jejich směrnice mohla být užitečná. "Kromě toho by systém mohli využívat pacienti čekající na péči, která je v jejich zemi špatně dostupná, nebo ti, kteří potřebují specializovanou péči - tedy operaci, kterou v jejich zemi neprovádí nikdo," vypočítává Martin Dorazil, který se touto problematikou v Bruselu zabývá. Zatím se ale neví, kdy a v jaké konkrétní podobě začne směrnice platit: čeká ji totiž několik měsíců nebo i let projednávání v Evropském parlamentu a Radě ministrů.
Výhoda pro bohaté
"Žádnou dramatickou změnu to nepřinese. Skoro všude v zahraničí je ošetření dražší než u nás a tady ho navíc dostanou pacienti zdarma," domnívá se mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt.
Za pravdu mu dávají i čísla. Ošetření v cizině bude jen pro lidi, kteří na pár tisícovek nehledí. Například za dialýzu inkasují nemocnice v Německu 200 eur (cca 5000 Kč), úhrada Všeobecné zdravotní pojišťovny je 3666 korun - to znamená, že by Čech za každou proceduru doplatil víc než tisícovku ze svého.
O mnoho nákladnější by byla i hospitalizace v cizině. Například v Gmündu odhadují, že průměrně stojí den péče o pacienta 400 eur, tedy zhruba deset tisíc korun. České nemocnice podobné údaje nezveřejňují, ale budou podstatně nižší. Při operaci typu náhrady kyčelního kloubu, po níž pacient zůstává na lůžku zhruba deset dní, by tak pacient jen na hospitalizaci musel vynaložit desetitisíce korun - a další tisíce by ho stál zákrok.
O tom, že by čeští pacienti kvůli nové směrnici houfně jezdili do zahraničí, pochybuje i šéf Svazu pacientů Josef Mrázek. "Poptávka bude minimální. Pacienti nebudou chtít cestovat, navíc úroveň zdravotnictví v Česku je ve většině oborů špičková a cenově se jí dá těžko konkurovat," vypočítává.
Dopad nebude dramatický
V současnosti zdravotní pojišťovny platí za zdravotní péči v zahraničí jen zlomek svých celkových plateb: například VZP loni zaplatila do ciziny jen málo přes 230 milionů (svůj celkový rozpočet přitom odhadla na 130 miliard), Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra jen 15 milionů (ze 16 miliard).
Většinu těchto částek tvoří náklady na ošetření onemocnění a zranění, které pacienty potkaly až v cizině. "Úhrada předem odsouhlasené zdravotní péče činila něco přes 13,3 milionu," říká mluvčí VZP Jiří Rod. Podle něj šlo obvykle o specializovanou péči, kterou v Česku zdravotníci poskytnout zatím neumějí.
S hromadným cestováním za zahraničními lékaři nepočítají ani v Bruselu. "V Dánsku zavedli maximální čekací dobu čtyři týdny, po uplynutí této lhůty se může pacient nechat ošetřit v soukromém nebo zahraničním zařízení a požadovat proplacení. Soukromé ošetření však vyhledalo jen 1,5 procenta pacientů a do ciziny vyrazilo jen 0,02 procenta," vypočítává Dorazil.
Foto: profimedia.cz
