Teroristé chtějí vystupňovat strach a obavy z uprchlické krize mezi Evropany, říká expert na terorismus Oldřich Bureš. V Česku je podle něho riziko útoků ve srovnání s Belgií či Francií mnohem menší, úplně vyloučit se ale nedá.
Dalo se zabránit teroristickým útokům minulý týden v Bruselu?
Nelze bohužel nikdy a nikde zajistit stoprocentní bezpečnost, už vůbec ne proti teroristickým útokům, kde mají teroristé vždy výhodu překvapení. Stačí jim jeden úspěšný útok, ale policie musí být připravena neustále, počet útoků a obětí lze pouze minimalizovat.
Prezident Zeman řekl, že teroristé mohou zaútočit klidně i v Česku. Jak je to pravděpodobné?
Hrozba teroristických útoků je vždy relativní. Ve srovnání s Belgií či Francii je ve střední a východní Evropě jejich hrozba nepoměrně menší. Podle dostupných informací tento region teroristé používají spíše jako tranzitní území, někdy i jako místo pro odpočinek. Jednoznačně však teroristický útok nelze v dnešní době vyloučit v žádném státě. Cílem teroristů je totiž vyvolat co největší strach a chaos - čím více se o nich píše a vysílá, čím větší je panika mezi občany, tím jsou vlastně teroristé úspěšnější.
Pokud pár hodin po útoku ministr vnitra Milan Chovanec požadoval vojáky v ulicích, byla to přiměřená reakce?
Záleží samozřejmě na vyhodnocení informací od tajných služeb, které k dispozici nemám. Vycházím pouze z veřejných zdrojů. Vláda veřejnost uklidňuje, že Česku bezprostřední nebezpečí nehrozí, takže v tomto ohledu se mi volání po nasazení vojáků jeví jako nadbytečné opatření, zejména pokud by mělo být dlouhodobé. Vojáci navíc nejsou primárně na hlídkování v ulicích cvičeni, od toho je tu policie. Něco jiného je Belgie, kde je po útocích nutné nasadit všechny síly a tamní policie již svoje rezervy vyčerpala po útocích v Paříži. Nicméně všichni politici po teroristických útocích volají po dalších bezpečnostních opatřeních dle anglického hesla Better safe than sorry (jistota je jistota, pozn. red.) a v tomto ohledu je nutné chápat i požadavek ministra vnitra.
Jak by se tedy na podobné situace mělo reagovat?
Neexistuje jednoznačná odpověď, vždy záleží na konkrétní situaci a míře hrozby. Zcela odlišná je v Belgii nebo ve Francii po pařížských útocích, kde mimo jiné stále platí výjimečný stav. Podobně přísná opatření jistě budou platit i v Belgii. Vzhledem k charakteru současného terorismu je ale stále patrnější nutnost mezinárodní spolupráce, zejména co se týče sdílení zpravodajských informací.
Jak můžeme eliminovat teroristické útoky?
To je soubor mnoha opatření. Po útocích je to především práce pro policii - odhalit pachatele, zjistit původ zbraní, finančních prostředků, zmapovat pohyb útočníků, zadržet nebo zneškodnit pachatele, především kriminalistické metody. Dlouhodobě je nutné zkoumat příčiny a motivy teroristů, rozklíčovat jejich pohnutky a pochopit je, abychom mohli alespoň některým dalším útokům lépe předcházet. Tyto příčiny terorismu se v akademické literatuře zkoumají ze socioekonomických, politologických, sociologických, ale i třeba psychologických hledisek. Zatím však máme pouze určitou sadu indikátorů, které u některých osob v konkrétních oblastech a situacích mohou zvýšit riziko násilné radikalizace, nicméně samotný proces této radikalizace je velmi individuální záležitostí.
Proč to dělají, budou znovu útočit?
Radikalizace určitých skupin obyvatel je především v západoevropských státech známý fakt minimálně od útoků v Madridu v roce 2004. Odhady se sice liší, nicméně jsou zde zřejmě až tisíce Evropanů, kteří jsou radikalizováni do té míry, že jsou ochotni zabíjet. Riziko pro konkrétní státy se dá odhadnout, byť nepřesně, například podle toho, odkud pochází nejvíce evropských zahraničních bojovníků ochotných válčit za takzvaný Islámský stát v Sýrii nebo Iráku. Odhaduje se také, že jedna čtvrtina až třetina z nich se již vrátila zpět do Evropy.
Takže násilí bude pokračovat?
Vyloučit se to nedá, v některých západoevropských státech bohužel pravděpodobně pokračovat bude. Dlouhodobě je sice podle dostupných statistik v rámci Evropské unie nejčastější etno-separatistický terorismus, ale v poslední době minimálně co do počtu obětí převažuje nábožensky motivované násilí.
Reaguje Evropa dostatečně?
Evropská unie má akční plán boje proti terorismu již od roku 2001 a protiteroristickou strategii od londýnských útoků v roce 2005. V mnoha oblastech je to však často jen papírový tygr. Členské země nejsou ochotné klíčové kompetence přesunout na nadnárodní úroveň, na druhou stranu tato úroveň není v případě terorismu vždy nejvhodnější. Například zmiňovaná radikalizace některých skupin obyvatelstva či přesněji konkrétních jedinců je obecně spíše lokální záležitost.
Existuje nějaké systémové opatření na evropské úrovni, které by bylo smysluplné?
Například plánovaný monitoring osob cestujících letadlem z a do EU, ten však má dopady na lidská práva a svobody a leží neschválený na stole v Evropském parlamentu. I kvůli kontroverznímu předobrazu, který funguje při letech do USA. Dalšími jsou přísnější pravidla pro obchod se zbraněmi, boj proti financování terorismu, rozšíření seznamu osob, kterým by byl zmražen majetek v EU či další opatření proti zahraničním bojovníkům, odebírání pasů nebo lepší sdílení informací.
Souvisí útoky v Bruselu s uprchlickou krizí?
Při pařížských útocích byli mezi útočníky prokazatelně lidé ze západní Evropy, kteří prodělali výcvik v Sýrii nebo Iráku a někteří se zřejmě mezi uprchlíky vrátili do Evropy s ukradenými nebo padělanými syrskými doklady. Souvislost tu tedy je, nicméně jedná se o jednotky či desítky osob z milionu uprchlíků. Ti sice skutečně bohužel dokážou rozpoutat násilí jako v Paříži či Bruselu, ale to by mohlo být součástí plánu Islámského státu. Ukázat na teroristy mezi uprchlíky a tím dále vystupňovat strach a obavy z uprchlické krize mezi Evropany. To hraje do karet teroristům, pomáhá jim to v jejich cíli Evropu co nejvíce vystrašit a destabilizovat.
Jsou uprchlíci živnou půdou pro terorismus?
Krátkodobý bezpečnostní problém spočívá v nekontrolovaném proudu uprchlíků do Evropy. Dlouhodobý problém spočívá v obtížné integraci přistěhovalců z muslimských zemí v západní Evropě, která se doposud ne vždy dařila a určitá část migrantů, či spíše jejich dětí a vnuků, je proto výrazně náchylnější k radikalizaci.
Evropa by na útoky neměla reagovat, aby teroristy nevyprovokovala k dalším. To byl jeden z názorů, který po útocích v Bruselu zazněl v médiích. Je správný?
Nezaznamenal jsem tento argument, ale předpokládám, že nebylo myšleno nedělat nic a nereagovat. Chápal bych to spíš jako apel, aby reakce byla v rámci možností přiměřená. Cílem teroristů je totiž vyvolat co největší strach a chaos - čím víc se o nich píše a vysílá, čím větší je panika mezi občany, tím jsou vlastně teroristé úspěšnější.
V Evropě není terorismus novinkou, jaký je rozdíl mezi islamistickými teroristy a například irskou IRA?
Podle jedné často citované typologie terorismu lze historicky rozlišit čtyři vlny terorismu s odlišným primárním motivem - anarchistickou, dekolonizační, levicovou a od roku 1979 po íránské revoluci náboženskou vlnu. Pro první tři vlny zhruba platilo, že terorismus je primárně politicky motivované násilí, které někdy i vede k cíli, zejména pokud teroristé mají i politické křídlo jako měla IRA - nezávislé Irsko je skutečností. Navíc protože IRA nebo baskická ETA měly jasný politický cíl, neměly nutně zájem maximalizovat počet civilních oběti při každém svém útoku. Naopak Islamistické teroristické skupiny jako Al-Qaeda či tzv. Islámský stát mají za cíl maximalizaci počtu obětí i brutalitu svých útoků, proto útočí na tzv. soft targets, jako jsou metro nebo letiště, kde se koncertuje velké množství lidí. U této poslední náboženské vlny je proto také problém identifikovat nějaký konkrétní politický cíl a někteří experti tvrdí, že cílem Al-Qaeda či tzv. Islámského státu je násilí samo o sobě.
Bude islámský terorismus sílit nebo je to epizoda a nahradí ho jiný za pár let?
Dle již zmíněné typologie terorismu jednotlivé vlny terorismu doposud trvaly přibližně třicet až čtyřicet let, takže současná vlna náboženského terorismu by měla pomalu končit. Podle některých expertů však je současný islamistický terorismus novou formou násilí pro násilí, jehož počátek je správnější datovat až teroristickými útoky v USA v září 2001. Kdo má pravdu, ukáže teprve čas.
Oldřich Bureš (37) Vystudoval politologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a mezinárodní konflikty na Joan B. Kroc Institute v USA. V současné době je vedoucím Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a vedoucím Centra pro bezpečnostní studia na Metropolitní univerzitě Praha, přednáší i na Univerzitě Karlově. Ve svém výzkumu se zaměřuje na problematiku privatizace bezpečnosti, protiteroristickou politiku EU a operace na udržení míru OSN. Je členem poradních týmů na ministerstvech zahraničí a vnitra.
