V severoněmeckém městě Itzehoe v úterý začal soud s bývalou sekretářkou z nacistického koncentračního tábora Stutthof, 96letou Irmgard Furchnerovou. Proces měl začít už na konci září, ale žena se soudu vyhýbala a byla krátce na útěku. Nyní čelí obžalobě z napomáhání vraždám více než 11 tisíc vězňů za druhé světové války.
Furchnerová podle obžaloby jako 18letá napomohla k zavraždění 11 412 lidí. Písařkou ve Stutthofu byla v letech 1943 až 1945. Do soudní síně v úterý byla přivezena na vozíčku a prakticky jí nebylo vidět do obličeje, který měla částečně zakrytý šátkem, částečně rouškou. Soud se odehrává za přísných bezpečnostních opatření.
Obžalovaná se v úterý k obviněním nechtěla vyjádřit. Obhájce Wolf Molkentin podle agentury DPA řekl, že jeho mandantka se nyní nebude vyjadřovat a nebude odpovídat na žádné otázky.
Začátek procesu musel být odložen, protože Furchnerová brzy ráno 30. září odjela taxíkem z pečovatelského domu a byla několik hodin na útěku, takže se nedostavila na začátek procesu. Nakonec byla ještě týž den zadržena v Hamburku. Úvodní čtení obžaloby bylo možné uskutečnit až v její přítomnosti. Furchnerová stanula před soudem pro mladistvé kvůli nízkému věku v době skutků, z nichž je obžalována.
Obžalovaná je zatím poslední z řady devadesátníků, kteří byli obžalováni ze zločinů souvisejících s holokaustem. Německá justice v poslední letech stíhá i osoby, které se se na vyvražďování podílely nepřímo v nižším postavení. Například loni soud udělil dvouletý podmíněný trest muži, který za války pracoval v táboře Stutthof jako dozorce. V době verdiktu mu bylo 93 let.
Irmgard Furchnerová pracovala v táboře Stutthof poblíž Gdaňsku v letech 1943 až 1945 jako sekretářka, písařka a stenotypistka pro tamního velitele Paula Wernera Hoppea. Mimo jiné podle prokuratury přepisovala jeho rozkazy k popravám či seznamy deportovaných, kteří pak zamířili vlaky do Osvětimi.
Stutthof od roku 1940 sloužil nejprve jako takzvaný pracovně-výchovný tábor, kterým prošly desetitisíce Poláků a občanů Sovětského svazu, internováni v něm ale byli i političtí vězni, lidé podezřelí ze zakázaných homosexuálních styků nebo svědkové Jehovovi. Od poloviny roku 1944 do Stutthofu mířily tisíce Židů z Pobaltí či polští civilisté zatčení po potlačení varšavského povstání. Do konce druhé světové války zemřelo ve Stutthofu, jeho pobočných táborech a při místních pochodech smrti na 65 tisíc lidí. Součástí zařízení byla i plynová komora, mnoho vězňů bylo zavražděno zastřelením či pomocí fenolových injekcí do srdce. Tisíce lidí zemřely hlady.
