Vzpomínka na exprezidenta
Boromejka o posledních chvílích Havla: Chci umět takhle odejít
22.12.2011 18:45
O exprezidenta Václava Havla, s nímž se v pátek veřejnost rozloučí na smutečním obřadu v Praze, se v posledních měsících v jeho chalupě na Hrádečku na Trutnovsku staraly řádové sestry boromejky. O Havlově posledním vydechnutí, o jeho názorech na současného prezidenta či přijímání bezmocnosti se tři z nich rozpovídaly pro server Aktuálně.cz a Český rozhlas.
"Byl na svůj konec připravený a věděl, že se blíží. Nebál se otevřeně o smrti a umírání mluvit. Často o tom mluvil se svými přáteli," popsala Havlovo smíření pro Aktuálně.cz sestra Veritas Holíková, která byla u exprezidenta do poslední chvíle.
Jeho odchod z tohoto světa byl ale podle ní přesto neočekávaný. "Večer předtím jsme plánovali Vánoce, projevil přání, že by rád zůstal na Hrádečku a byl by rád, kdyby paní Dagmar přijela. Ona mu slíbila, že vše zruší a budou tam společně. De facto jsme domluvili celé Vánoce. Šel spát poměrně brzy, ale usnul pozdě, nemohl spát, což ale výjimečné nebylo," řekla sestra.
Ještě v neděli po sedmé ráno s Havlem mluvila o tom, kdy se půjde umýt. Poslední věta, kterou od něho slyšela, ale byla: "Já chci ještě spát, přijďte tak za hodinu."
"Mluvil mnohem zřetelněji a lépe než den předtím. Když jsem tam kolem 9. hodiny byla, ještě spal. Když jsem však přišla v půl desáté, zdálo se mi, že se jeho dech zpomaluje a stává se mělčím, že se něco mění... Takový dech mají lidé, kteří se blíží smrti. Záhy mezi 9.45 a 9.50 najednou přišla chvíle, že se už nenadechl. Bylo to, jako když zhasne svíčka, tak tiché," dodala.
Veliký člověk
Veritas Holíková i její řádové sestry Angelika Pintířová a Evangelista Motáňová, které o pečování o Václava Havla mluvily na Radiožurnálu, se shodují, že exprezident byl veliký člověk. "Když jsem se dozvěděla, že bych se mohla starat o pana prezidenta, tak to pro mě bylo velké vyznamenání, pocta. Cítila jsem to po celou tu dobu. Byl dobrý, laskavý, tolerantní. Připadala jsem si malá, ale uvědomila jsem si, že v přítomnosti lidí pokorných, jako byl on, se člověk najednou cítí pozvednutý. To je skutečná velikost," svěřila se setra Evangelista.
Také sestra Veritas promluvila o tom, že bylo mimořádné vidět zblízka tak věrohodného člověka, který do poslední chvíle žil to, co říkal. "Psal, že se cítí zodpovědný absolutnímu horizontu bytí, ze kterého se budeme zodpovídat. To, co se zdálo idealistické, on žil a také tomu fakt věřil. Byl to někdo hodný následování."
Umět opouštět svůj život
Členky Kongregace milosrdných sester svatého Karla Boromejského se na Hrádečku o Václava Havla staraly od léta, kdy exprezidentův stav vyžadoval soustavnější péči a on si nepřál nadále zůstávat v nemocnici Pod Petřínem, kde boromejky působí.
Sestra Angelika vzpomíná, že ji dojalo, jak se bývalý prezident vyrovnával s narůstající bezmocí. "Pan prezident měl odstraněnou velkou část pravé plíce, takže měl dýchací obtíže, které jsou také velmi stresující. Myslím, že bylo vidět, jak v poslední době popadal dech, když mluvil... Musel přijímat i to, že postupně nemohl více věcí a potřeboval dopomoc. Zatímco jiní jsou často při vyrovnávání se s tímto faktem nevrlí a nespokojení, tak on byl jiný. Samozřejmě že neměl tu životní energii a bylo pro něho těžké odevzdávat stále víc. Já bych ale sama chtěla umět takhle opouštět svůj život, až ho úplně odevzdat," doplnila.
Tajná kniha, Klaus a mladí lidé
A co Václava Havla v posledních týdnech a měsících nejvíce trápilo? "Kampaň s tou spisovatelkou (spisovatelka Irena Obermanová ve svém deníkově pojatém románu Tajná kniha popisuje údajný milenecký vztah s Havlem, pozn. red.). A pak také, že je nepochopen. Víte, všichni si ho rádi poslechli, byli rádi, že to jako jediný řekl na rovinu, zatleskali mu, ale dál se to nebralo vážně," odpověděla na tyto otázky sestra Veritas.
Havel se podle ní vyjadřoval i ke svému nástupci na Hradě Václavu Klausovi. "Naposledy komentoval to jeho vyjádření ke gay průvodu v Praze, ale to se nedá tlumočit. Netajil se tím, že nesdílí jeho názory, ale nevystupoval nějak nenávistně. Spíš komentoval vtipně jeho ješitnost. Vzpomínám si, když pan prezident Klaus odmítl projít bezpečnostním rámem (při návštěvě Austrálie, pozn. red.), tak to pan prezident kvitoval slovy, že je jedno proč a jak, ale vždy na sebe musí upozornit, aby se o něm mluvilo." Naopak velké potěšení podle sestry Veritas Havlovi působil zájem mladých lidí, od kterých čekal budoucnost.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.