Válečný veterán Imrich Gablech oslavil 4. listopadu 101. narozeniny. Přišli mu k nim blahopřát zástupci vedení havlíčkobrodské radnice, v pondělí si popovídal s náměstkyní hejtmana Janou Fischerovou. Dostal od ní mimo jiné obrazovou publikaci o Vysočině. Položil si ji na noční stolek vedle rozečtené bible. Dny tráví doma převážně na lůžku v péči svého syna, a neskrývá přitom velkou únavu.
"Čtu Nový zákon. Já to znám, ale chci to přečíst znovu. Přečtu ale s námahou půl stránky a odložím to. Jsem strašně unavený," řekl jeden z posledních žijících československých pilotů, kteří za druhé světové války sloužili v britském královském letectvu. "Pamatuju si všechno od svých tří let a hrozně mě to rozčiluje, protože to srovnávám s dneškem, a to je chyba, to se nemá. Lituju starých časů a novým se nemůžu přizpůsobit. Nové časy nemám rád, spíš mě to rozčiluje," dodal.
Gablech tráví své dny na lůžku, pečuje o něj jeho syn. Televizi nesleduje, rádio má puštěné jen jako kulisu. Přes velkou únavu ale neztrácí smysl pro humor. Zavzpomínal na bývalou spolužačku z obecné školy, od které dostal první polibek. "Čtrnáct dnů jsem si obličej zakrýval rukou, aby to na mě nebylo poznat," smál se Gablech.
Rodák ze slovenského Hrachoviště, který nyní žije v Havlíčkově Brodě, je držitelem řady vyznamenání a ocenění včetně Řádu Bílého lva za zásluhy o obranu a vynikající bojovou činnost či polského vyznamenání Komandérský kříž za zásluhy Polské republiky. Vyznamenán byl i na rodném Slovensku, kde ho po jeho útěku označili za zrádce a odsoudili k trestu smrti.
Gablech po studiu na gymnáziu v Novém Městě nad Váhem nastoupil na podzim 1936 vojenskou základní službu v Piešťanech, posléze absolvoval pilotní školu a působil u polní letky. Po vzniku tzv. Slovenského státu a po okupaci zbytku Čech a Moravy v březnu 1939 se rozhodl pro útěk. Přeletěl z Piešťan do Polska.
V září 1939 byl sovětskou tajnou službou na polském území internován, obviněn ze špionáže a odsouzen na pět let nucených prací v sovětských táborech. V roce 1941 byl v táboře v povodí řeky Pečory po vzpouře odsouzen na dalších deset let nucených prací. V gulazích, kde musel vykonávat velmi těžkou práci, zhubnul až na 40 kilogramů a z podvýživy dočasně oslepl. Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem 22. června 1941 byl jako polský vězeň propuštěn.
V říjnu 1941 dorazil lodí přes Špicberky do Británie, kde se připojil k československé jednotce a vrátil se nakrátko k létání. Kvůli zdravotním problémům ale musel s létáním skončit, dělal pak kontrolora na dráze a poté až do konce války byl řídícím leteckého provozu.
Po návratu do vlasti začátkem srpna 1945 byl pověřen leteckou kontrolou na letišti v Praze-Ruzyni, posléze byl odvelen do Havlíčkova Brodu, kde opět sloužil u letecké kontroly. Po únoru 1948 vykonával několik měsíců i funkci velitele letiště a letecké základny. Nakonec byl v únoru 1949 z vojenské služby propuštěn.
Řadu měsíců nemohl získat odpovídající zaměstnání, než byl přijat ke stavebním závodům, kde pracoval jako pomocný plánovač a likvidátor faktur. V roce 1951 byl ale po krátkém zatčení a vyšetřování znovu ze zaměstnání propuštěn. Nakonec byl alespoň přijat do pilníkárny jako účetní, později byl odeslán na horší práci ke kontrole pilníků. Po neshodách s vedoucím nezůstal ani zde a až do důchodu pracoval v podniku s obvazovými materiály.
Loni v listopadu jmenoval bývalého vojenského pilota do hodnosti brigádního generála prezident Miloš Zeman při příležitosti Dne válečných veteránů.
