Jeden z nejstarších válečných veteránů Imrich Gablech je i v 98 letech v dobré kondici a s kamarády si občas rád posedí v hospůdce nedaleko svého domu v Havlíčkově Brodě. Narozeniny s nimi oslavil doma. Na nohou ho prý drží práce. "Podívejte se na zahradu, jak je velká. Celou jsem ji uklidil sám," ukazoval.
Gablech prožil konec druhé světové války v Anglii. Působil zde jako řídící letového provozu u 311. bombardovací perutě RAF. Než se tam dostal, prošel strastiplnou cestou, která by vydala na román. Svůj příběh tentokrát nevyprávěl. "Když jsem dřív chodil na besedy do škol a tak, tam mi to zabralo tři hodiny," vysvětlil s úsměvem. Mezi gratulanty byli členové jihlavské sekce Svazu letců ČR a sdružení Czech Spitfire Club. "Obdivuji jeho vitalitu i to, že po tom všem, čím prošel, a po těch ústrcích, které prožil, nezatrpkl," řekl předseda sdružení Zdeněk Sadecký.
Gablech, rodák ze slovenského Hrachoviště, se v roce 1936 přihlásil k výzvě Tisíc nových pilotů republice. Prošel základním pilotním výcvikem a dostal se k leteckému pluku do Žiliny. Zde ho zastihlo vyhlášení samostatného slovenského státu, s nímž však nechtěl mít nic společného. S několika kamarády odletěli čtyřmi letadly do Polska a působili pak v tamním letectvu.
Po vpádu Rudé armády do východní části Polska upadl Gablech do zajetí. Prošel několika pověstnými gulagy od Moskvy až po Severní ledový oceán. Čekala ho těžká práce při kácení lesa, budování železnice a obnovování cest. Zhubl až na 40 kilogramů, z podvýživy oslepl. Zrak se mu vrátil poté, co mu kamarádi sehnali rybí tuk.
Po napadení Sovětského svazu se situace začala měnit. Zajatci se posléze dostali na loď a s ní oklikou přes Špicberky do Skotska a nakonec do Anglie. Bylo jen otázkou času, než se letec dostal k československým perutím. Podařilo se mu ale nalétat jen kolem 50 hodin. Projevily se zdravotní potíže jako následky gulagů, které Gablecha nakonec vyhnaly z pilotní kabiny. Přešel k pozemnímu personálu.
Domů se po válce dostal v srpnu 1945. Krátce působil na letišti v Ruzyni, pak se stal velitelem letiště v Havlíčkově Brodě. Nemohl jej ale minout osud dalších vojáků ze Západu. V únoru 1949 musel odejít z armády. Krátce si pobyl ve vězení, nový režim ho několikrát vyhodil ze zaměstnání i z bytu.
Nyní je veterán držitelem řady vyznamenání a ocenění. Před čtyřmi lety obdržel od prezidenta Václava Klause Řád bílého lva za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. Od loňska má polské vyznamenání Komandérský kříž za zásluhy Polské republiky. Vyznamenán byl i na rodném Slovensku, kde ho po jeho útěku označili za zrádce a odsoudili k trestu smrti.
