Rozhovor s aktivistou
Van Gemund: Květiny od Zemana a Babiše vyhodím znovu

Aktivisté musejí být kontroverzní, jinak by ničeho nedosáhli, říká Otakar Van Gemund, jeden z demonstrantů, kteří loni 17. listopadu na Národní třídě hodili do koše květiny od Andreje Babiše, Miloše Zemana a Tomia Okamury. Česká společnost podle něho vůbec nevnímá nebezpečí, kterému čelí. Proto plánuje další akce a pokutu za vyhozené květiny platit nehodlá.

Nelitujete zpětně, že jste 17. listopadu hodil kytice od některých politiků do odpadkového koše?

Ne, ani trochu.

Skutečně?

Samozřejmě. Naopak si myslím, že to bylo velmi nutné symbolické gesto a vlastně vůbec nechápu, proč se neuskutečnilo už dříve. Asi jsme cítili, že by bylo vnímáno velmi kontroverzně. Situace ale dozrála k tomu, že ani jiná možnost než vyhodit kytky do koše nebyla. Protože právě Babiš, Zeman a Tomio Okamura jsou ti, kdo neuznávají ideály 17. listopadu. Oni jsou ztělesněním antidemokratického, nacionalistického, populistického a velmi nebezpečného hnutí, které u nás roste. Jestli si nedáme velký pozor, a obávám se, že si ho vůbec nedáváme, tak tou svou salámovou metodou udělají z demokracie v Česku do několika let věc minulosti. Bylo prostě nutné velmi jasně bránit odkaz 17. listopadu. Pomníček na Národní třídě symbolizuje začátek demokracie, konec totalitního systému. Oni ztělesňují úplný opak, Babiš je dokonce bývalým agentem StB.

Ptám se ale na to, jestli to byla adekvátní forma. Mluvíte o symbolech, ale právě květiny jsou jedním ze symbolů revoluce, ne?

To se zeptejte někoho jiného, ne aktivisty. Aktivisté přece musejí být kontroverzní, jinak by ničeho nedosáhli. Mohli jsme v poklidu demonstrovat, ale nikdo by si toho nevšiml. Myslím, že úřady by na náš čin měly pohlížet v kontextu doby a uznat, že jiný politický akt ani nebyl možný. Byl to svobodný projev. Tím, že nás chtějí potrestat, dávají naopak najevo, že adekvátní protest už v této republice není možný.

Ano, přitáhli jste na sebe velkou pozornost. Ale nemyslíte, že jste tím zároveň uškodili lidem, kteří proti Babišovi nebo Zemanovi demonstrují?

Myslím, že v aktuální situaci už vůbec ne. Byl to takový budíček, jinak se lidé budou neustále chlácholit, že je vše normální a máme tu funkční demokracii, protože můžeme normálně demonstrovat. V Orbánově Maďarsku se dá také ještě demonstrovat, stejně jako v Polsku. Ale jsou to novodobé autoritářské režimy, které se vyznačují vtíravou normalizací. Omezují se média, neexistují nezávislé soudy, vládnoucí strany jsou zvýhodněny. My tomu u nás chceme předejít. Ten čin to měl názorně ukázat.

Jistě. Ale zastánci Babiše, Okamury či Zemana začali ihned říkat: Podívejte, jak se chová pražská kavárna, vyhazuje pietní květiny. Ten čin odsoudila i řada opozičních politiků...

My jsme s tím počítali. Ale jde o nějaký morální imperativ. Můžeme si nechat odkaz 17. listopadu znehodnotit tím, že Zeman nebo Okamura položí na Národní třídě květiny, ale to jsme nechtěli připustit. Nás to velice pohoršilo, pohoršilo to kavárnu. My se musíme bránit. Když se nebráníme, tak se zúčastňujeme. Proto jsme to udělali i za cenu, že se nějakým lidem zprotivíme a že dáme munici okamurovcům a dalším. Myslím, že se později ukáže, že jsme měli pravdu.

Zmínili jsme pražskou kavárnu, to je takový vágní pojem. Považujete se za její součást?

Ne. Mně se ale velmi líbí termín pravdoláskař. Ten se ze všech těch démonizujících označení nejvíce povedl a hrdě se k němu hlásím (smích). Na rozdíl od lepšolidí, což je skutečně hnusné označení, které vychází z nacismu.

Jste původem z Nizozemska. Co by se stalo, kdybyste tam při oslavách výročí království hodil do koše květiny od krále Viléma Alexandra?

Kdyby byl důvod, udělám to i tam. Ale zatím ho fakt nevidím. Třeba Wilderse (Geert Wilders, nizozemský nacionalistický politik, pozn. red.) by podle mě ani nikdy nenapadlo přijít položit květinu na 4. května, což je Den uctění památky obětí druhé světové války. To by vyvolalo obrovskou bouři. Demokracie u nás v Česku je ale ohlodaná, tady už nikomu nepřijde divné, že bývalý estébák pokládá květinu u pomníčku 17. listopadu. Vládnoucím politikům je všechno jedno.

Ukázalo se, že není, že si uvědomují tlak demonstrací. Babiš s Okamurou proto raději položili květiny už v noci, prezident k památníku na Národní třídě ani nedorazil. Nestačilo to?

Ano, báli se. Jsou si té symboliky vědomi mnohem více a 17. listopad jim nahání největší strach. Myslím, že se budou bát i výročí upálení Jana Palacha či 25. února. Jsou to zbabělci, kteří se nechtějí pustit do přímého střetu se sebevědomými kritiky. Proto tam vlezli v noci a jsem zvědav, co budou dělat letos. Jestli třeba neuzavřou celou ulici, mnoho možností jim už nezbývá. Náš původní plán byl totiž jiný. My jsme jim chtěli zabránit ve vstupu, ale oni přišli kolem jedné v noci. Příště tam budeme už den předem, abychom jejich vstupu k pomníčku zamezili.

Oni přece ale nepokládají květiny jako soukromé osoby. Minimálně dva z nich reprezentují úřad - květiny byly od premiéra a prezidenta České republiky...

Ano, předloni i rok předtím jsme to brali v potaz. Loni už ne. Oni se nechovají jako státníci. Zeman se chová jako diktátor, Babiš je trestně stíhaný podvodník. Lidé ještě vůbec nechápou, co se tu děje. Demonstruje se sice víc, ale myslím, že se Zeman i Babiš těm počtům lidí v ulicích smějí. Ale díkybohu za demonstrace, v roce 2014 to bylo úplně děsivé. Když Zeman začal po anexi Krymu podporovat Rusko, všichni tu dělali, jako by se nechumelilo.

Na druhou stranu ti politici byli zvoleni ve svobodných volbách. Je také svobodné právo každého proti nim demonstrovat. To podle vás nestačí?

Samozřejmě že stačí. Jen jsou ty demonstrace nedostatečné. Demonstrovat stačí, tím dokážete úplně všechno. Kdyby byly demonstrace jako 17. listopadu 1989, tak je během měsíce vláda pryč. To už nejde, a proto se musí sahat po jiných, třeba kontroverzních akcích. Ale já jsem pesimista, nemyslím, že to tu dopadne dobře.

A jak to dopadne?

Špatně. Myslím, že vy už nebudete moc dlouho svobodně psát. Viděli jsme, jak jednoduše to všechno dopadlo v Polsku a Maďarsku, u nás to může být stejně jednoduché. Vidím tu velmi málo odporu. Škodí nám i útok technologie na lidstvo. Spousta lidí už nežije v realitě - uzavírají se do svých bublin na internetu, zcela se izolují od vnějšího světa. Baví se jen s lidmi, kteří s nimi souhlasí. Proto je potřeba dělat radikálnější akce jako vyhození květin, aby se to k nim vůbec dostalo. V Evropské unii navíc před časem všichni usnuli. Politici, novináři, občanská společnost. Mysleli jsme, že je vše vyhráno. Demokracie je křehká a zraněná a toho teď využívají Putin, Číňané i třeba Zeman.

Rozdíl mezi námi a dalšími státy visegrádské čtyřky je přece v tom, že Orbán, Kaczyński nebo Fico získali velmi rychle přes padesát procent hlasů. Babiš se stále pohybuje kolem třiceti.

Já souhlasím s tím, že na tom nejsme tak špatně jako v Polsku a Maďarsku, ale může se to stát. Babiš dosazuje své lidi všude, kde může. Už není ministrem financí, ale premiérem a udělal se v podstatě nepotrestatelným. I kdyby nezískal padesát procent, má podporu SPD, komunistů a části ČSSD a to mu bohatě stačí, aby tu udělal velké změny. Navíc spolupracuje se Zemanem.

Zpět k vaší kauze. Za přestupek proti majetku máte spolu s druhou aktivistkou Vladimírou Klikarovou zaplatit pokutu celkem šest tisíc korun. Vy nic platit nechcete, už jste se odvolali?

My jsme se to vše dozvídali z médií. Oficiálně až minulý týden. Já s tím nesouhlasím, odvolám se a v klasickém správním řízení chci vše vysvětlit. Nelíbí se mi způsob, jakým jsme byli hned ocejchováni jako vinní lidé. Tak se to dělat nemá. Navíc se vůbec vinen necítím. Když to přeženu do extrému: Budeme mít památník obětí holocaustu, přijde nějaký nácek a položí tam věnec. Každého by to pobouřilo. Tito pánové se nechovají demokraticky. Dva jsou bývalí komunisté, jeden dokonce bývalý estébák. Je to hnus. Proto jsem nejdřív vyhodil Babiše, a když donesli prezidentovu kytici, tak i Zemana.

Chystáte něco třeba na zmiňované výročí komunistického převratu 25. února?

K tomu se nebudu vůbec vyjadřovat.

Takže se máme na co těšit. Ale pojďme dál. Jaká je aktivistická scéna v Česku? A existuje vůbec?

Samozřejmě že je tu velká aktivistická scéna. Je tu například silné ekologické hnutí. Co se týká politických aktivistů, existují dvě skupiny. Ta, do které spadám i já a jíž jde o demokracii, a pak ta druhá, kde jsou podporovatelé Zemana, Babiše a Putina. Chovám k nim despekt. Ne kvůli názoru. Ale kvůli tomu, jak jsou podporovaní, organizovaní, jde v podstatě o placené loutky. Jsou to závislí aktivisté. Aktivistů z té první skupiny je více, pořád nás ale není nijak moc. Nepočítám demonstranty, protože aktivista musí dělat trochu víc než přijít na demonstraci.

Je tu i řada různě placených či dotovaných organizací jako Transparency International, Děti Země a podobně. Zaplatil vám někdy někdo za nějakou akci?

Ne, to vás mohu ubezpečit. My placeni nejsme a je to dost náročné. Žere to čas, peníze, odnáší to rodina. Ale nestěžuju si, je to moje volba. Velice si vážím každého, kdo je ochoten se aktivismu věnovat, něco dělat. Spousta lidí na to nemá čas, má toho hodně v práci, splácí hypotéky. Je to těžké.

Čím se živíte?

Překladatelstvím. My si nemůžeme dovolit brát od někoho peníze, tím bychom okamžitě a navždy znehodnotili naše poslání. Političtí aktivisté musejí být věrohodní, nemohou být placení. My přijímáme peníze veřejnosti za právní úkony a pokuty, jako jsme dostali třeba teď. To je podle mě přípustné.

Protestoval jste do půl těla nahý třeba na inauguraci prezidenta Zemana nebo s Markem Hilšerem během jednání vlády kvůli postoji kabinetu k anexi Krymu. Co říkáte tomu, že šel do politiky?

Je to pozitivní, velmi dobré. Co nejvíce demokratů se musí věnovat politice. Ať jako aktivisté, nebo přímo politici. Pak už ale samozřejmě nemůžou být znovu aktivisté, není cesta zpátky.

Vy jste se sem z Nizozemska dostal ještě před revolucí na studijní pobyt. Nakonec jste zůstal třicet let. Když vidíte českou společnost tak pesimisticky, nepřemýšlíte občas, že odejdete?

O tom asi občas přemýšlí i někteří lidé, kteří se tu narodili. Moje maminka je Češka. Já jsem tu šťastný, mám tu spoustu přátel, rodinu a žiju tady. V Nizozemsku nikoho neznám, je mi docela cizí. Mám rád Českou republiku a chci, aby se měla dobře. Proto chci bojovat, nehodlám utéct jako spráskaný pes. Náš největší problém je, že je tu společnost rozdělená na dva nesmiřitelné, zhruba stejně velké tábory. I já jsem nesmiřitelný, nemám vůbec nic společného s tou druhou půlkou. Náš tábor ten druhý často zesměšňuje, ale neuvědomuje si jeho nebezpečí. Babiš je velice chytrý a touží po moci. A Zeman vůbec není senilní. Velmi dobře mu to myslí a dělá svou práci vynikajícím způsobem, za to klobouk dolů. Ti politici mají podporu svého tábora a mají i mandát. Od nás bohužel nevidím dostatečný protiplyn.

Když letos 17. listopadu Andrej Babiš s Milošem Zemanem přijdou k památníku na Národní třídě, skončí jejich květiny znovu v koši?

Ano, samozřejmě. A stejné to bude už každý rok.

Otakar van Gemund (49)

Aktivista a překladatel, který pochází z česko-nizozemské rodiny. Narodil se a vyrostl v Nizozemsku, do Československa přijel ještě před revolucí v rámci studijního pobytu. Rozhodl se zůstat a žije v domě své rodiny na Zbraslavi. Je členem skupiny Kaputin, která kritizuje putinovský režim. Zatím nemá české občanství. Dvakrát se oženil a má tři děti. Političtí aktivisté nemohou být placeni, znehodnotili bychom tím své poslání.