Život na misi
Vánoce Lékařů bez hranic: žádný kapr, ale spalničky

Nazdobený jehličnan, vůně cukroví a rybí polévky, sváteční atmosféra zasněžených ulic. Nic z toho nečeká pracovníky českého týmu Lékařů bez hranic, kteří jsou právě na misi i tisíce kilometrů od domova. "Letošní vánoční svátky trávím v Kongu, kde jsme během posledního měsíce otevřeli pět nových misí - řádí tu epidemie spalniček. Většina postižených jsou děti do pěti let. Bohužel zdravotní péče a léky nejsou dostupné pro většinu obyvatelstva, takže úmrtnost nakažených je extrémně vysoká," napsal on-line deníku TÝDEN.CZ Petr Macek, který absolvoval již desítky misí zejména v Africe a v Asii.

"Nejen pro mě, ale pro všechny mé spolupracovníky budou letošní svátky plné práce." Musí se starat o nejvážněji nemocné děti a pokračovat v přípravě celooblastní očkovací kampaně. "Někdy máme možnost pro děti v nemocnicích na našich misích připravit malé rozptýlení. Například v Čadu se uspořádalo představení kouzelníka a klauna, které se zaujetím sledovaly nejen děti, ale i jejich rodiče." Letos v Kongu ale takové rozptýlení nepřipadá v úvahu - děti musejí být během lékařské péče umístěny v izolaci.

Z řady misí "ostřílený" Ondřej Horváth, který nyní v pakistánském Káráčí, řídí projekt Lékařů bez hranic, je ze svátků trochu naměkko. "Na Štědrý večer je vždycky trochu úzko, člověk by chtěl být alespoň na chvilku doma, pobýt se svými blízkými nebo kamarády, sdílet s nimi ty momenty, které si člověk potom pamatuje celý další rok, ale ten pocit naštěstí po Vánocích přejde," napsa lHorváth, jenž je posledních pět let o Vánocích mimo domov, on-line deníku TÝDEN.CZ.  "Pořád je to ale dost zvláštní období. Člověk si během něho víc představuje, jaká je atmosféra doma. Jestli je sníh, co dělají rodiče, rodina nebo jaká je vánoční výzdoba. Mě osobně pravidelně přepadá chuť na vánoční rybí polévku, naštěstí mi partnerka vždycky zamrazí hlavu a ostatní ingredience. Takže si ji vychutnám později."

Výlet do křesťanské vesnice

A jak vypadá jeho Štědrý den? "Mám v týmu jednoho řidiče, který je křesťan. Před časem měl úraz páteře a vypadalo to, že už nebude chodit. Jeho manželka tehdy chodila denně bosa do vzdáleného kostela prosit o jeho uzdravení. Trvalo to šest měsíců a on nakonec zase začal chodit. Manželka později bohužel zemřela při porodu jejich druhého dítěte. Teď žije se svou jedenáctiletou dcerou sám. Štědrý večer trávím s nimi." Štědrovečerní večeře je malá a po ní se podávají jeden dva pákistánské zákusky. "Ty jsou totiž výborné," pochvaluje si.

"V případě mise vám sice chybí rodina, ale většinou máte kolem sebe tým bezvadných lidí, kteří vám to alespoň částečně vynahradí. S prostředím a atmosférou už to bývá horší a záleží to na misi, kde se právě nacházíte. V konfliktních zónách, intervencích na podvýživu či epidemiích si člověk vánoční atmosféry moc neužije a většinou je to váš kolega, který se mezi řeči zmíní: A víš, že jsou dneska vlastně Vánoce?" zamýšlí se Ondřej Horváth.

Zdravotní sestra Jitka Kosíková je na své druhé misi. Tentokrát v Dháce, hlavním městě Bangladéše. "Člověk si ani neuvědomí, že už jsou Vánoce. Venku je přes 20 stupňů a žádná vánoční výzdoba v obchodech, žádné vánoční koledy v rádiu," říká žena, jejímž úkolem je koordinace zdravotní péče o ohroženou populaci ve slumu Kamrangirchar.

"Tohle nejsou moje první Vánoce v zemi, kde se navíc Vánoce skoro vůbec neslaví. Takže si tu vypomůžeme, čím můžeme. Stromeček z papíru a ručně vyrobené ozdoby. A naštěstí máme mobilní telefony, a tak si určitě s rodinou a přáteli voláme a navzájem si přejeme šťastné Vánoce." Procento křesťanů není v Bangladéši nijak početné, přesto je 25. prosince státní svátek. "Máme naplánovanou štědrovečerní večeři a přes den výlet do křesťanské vesnice. Bude zajímavé vidět, jak tu oslavují Vánoce. Už se moc těším."

Nobelova cena

Lékaři bez hranic jsou nezávislá mezinárodní humanitární organizace, která ve více než 65 zemích světa poskytuje akutní zdravotnickou pomoc lidem postiženým ozbrojenými konflikty, epidemiemi či přírodními katastrofami. Už od roku 1971 ošetřují oběti násilí, léčí nemocné bez přístupu ke zdravotní péči, provozují mobilní kliniky v odlehlých oblastech, provádí očkovací kampaně a zpět přináší svědectví o situaci lidí v nouzi. Ročně vyjíždí na misi kolem 6500 zdravotnických i nezdravotnických profesionálů, mezi nimi i několik desítek spolupracovníků z Česka a ze Slovenska. V roce 1999 byla organizaci udělena Nobelova cena za mír.