Očima Ivana Motýla
Velebitelé sovětské okupace řídí univerzity

Velebili sovětskou okupaci ze srpna 1968, dnes řídí historické ústavy i univerzity. Je to mizerná zpráva o stavu české historické obce i celé společnosti.

Doba je vynesla do akademických funkcí, podílejí se na řízení vědeckých ústavů, sbírají tituly i mezinárodní ocenění. Každá odborná knihovna je však Pandořinou skříňkou, ve které je k nelibosti autorů uloženo jejich někdejší dílo loajální k srpnové okupaci z roku 1968 a obecně ke komunistickému režimu. Snaha tyto knihy bagatelizovat či je neuvádět v bibliografiích ovšem zpochybňuje věrohodnost celé současné historické vědy.  

Webové strany katedry historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně otvírá citát: "Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali." Tamní docent František Čapka ovšem svoji monografii Čebín, historie i socialistická přítomnost z roku 1978 ve své oficiální bibliografii neuvádí. Není divu, politický vývoj z roku 1968 v Čebíně totiž v publikaci shrnuje slovy: "Po nástupu Dubčekova vedení se útoky na vedoucí úlohu dělnické třídy a KSČ stupňovaly, přičemž destrukce socialismu byla maskována tvrzením, že se socialismus vylepšuje." Stranická buňka v Čebíně však naštěstí "v celém krizovém období zůstala jednotná, pevná a schopná odrazit nátlaky reakce".

Prorektor a kontrarevoluční bandy

Vědeckou kariéru před rokem 1989 schovává jako kostlivce do skříně i Zdeněk Radvanovský, dnešní prorektor Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V knihovnách jsou však dosud k zapůjčení jeho trojdílné Kapitoly z dějin světové socialistické soustavy. Radvanovský v díle jedním vrzem vychvaluje všechny zásahy sovětské armády ve východní Evropě, mimo jiné i drastické potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku v roce 1956. Snahu Maďarů vymanit se z diktatury vylíčil jako "akci kontrarevolučních ozbrojených band ve spojení s kriminálními živly osvobozenými z věznic". Ještěže pak sovětské jednotky "odpor kontrarevoluce zlomily". Za historickou lež byl ovšem Radvanovský letos v únoru povýšen z děkana rovnou do funkce prorektora univerzity.    

A teď jedna z myšlenek ze třetí části knihy K dějinám socialistického Československa z roku 1986 z pera Ondřeje Felcmana, dnešního ředitele Historického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové. Pražské jaro podle něho bylo kontrarevolučním výstřelkem kriminálníků. "Pouliční nepokoje v srpnu 1969 skončily naprostým krachem a likvidací kontrarevolučního dobrodružství, za kterým stálo kriminální podsvětí a zfanatizované živly, jež měly spojení na protikomunistické centrály a imperialistické výzvědné služby," napsal o demonstracích v den prvního výročí okupace, které ukončila střelba esenbáků a milicionářů. V ulicích zůstaly stovky zraněných i mrtví. Autora publikace nelze označit jinak než jako kronikáře dobové lži a neobstojí ani výmluva na mládí; v době vydání knihy měl Felcman 36 let. Hned po listopadu 1989 samozřejmě tentýž historik pohled na české dějiny přetočil na hlavu a už v roce 1991 vydal dílko Co stála srpnová invaze. Okolnostmi sovětské okupace se tedy intenzivně zaobírá dodnes, což je snad možné jen v Česku. V Německu by někdejší propagátor nacismu určitě nedostal akademickou funkci, a pokud by dále učil, věnoval by se výhradně pravěku.

Pokřivení na vrcholu kariéry

Jsou to desítky, možná stovky jmen, tisíce či spíše  desetitisíce úliteb režimu. Máslo na hlavě navíc mají vedle univerzitních pedagogů i četní ředitelé okresních a městských muzeí, řadoví historikové, pracovníci archivů i správci hradů a zámků.

Za minulého režimu si pokřivili charakter, dnes jsou úspěšnými šéfy. Chápu to jako výmluvný důkaz, že normalizace, která v Česku začala hned první dny po okupaci z 21. srpna 1968, zatím neskončila. Jinak by vědecký dorost v historické obci a svobodomyslní studenti nemohli připustit, že někdejší chvalořečníci komunismu jsou dnes na vrcholu kariéry.