Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká si nemůže přijít na jméno s ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem. Spor vyvrcholil její rezignací na funkci státní zástupkyně. "K justici se staví z pohledu vlastní politické prosperity, populisticky," říká na adresu svého nadřízeného Vesecká.
O jejím odchodu ze státních služeb ale rozhodla i lákavá pracovní nabídka ze soukromého sektoru. Víc ke svému dalšímu působení ale zatím prozradit nechce. "Nadále se chci věnovat hlavně oblasti trestního práva," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.
Ve svém dopise panu ministru Pospíšilovi píšete o důvodech, které vás vedly k rezignaci. To jsou ale problémy, které se táhnou delší dobu. Co tedy bylo tou pověstnou poslední kapkou? Proč jste se rozhodla k rezignaci právě teď?
Zda setrvat na státním zastupitelství, nebo odejít, jsem zvažovala dlouho. Mezitím jsem dostala nějaké pracovní nabídky, o kterých jsem přemýšlela. Roli sehrál i přístup ministra k řešení personálních věcí nejen v rámci státního zastupitelství, ale i ve vedení Justiční akademie. Nemalou roli sehrálo i to, jak pan ministr mění své názory.
Co z toho sehrálo největší roli, že jste se rozhodla k odchodu zrovna nyní?
Samozřejmě ty pracovní nabídky, ale i stav justice.
Jaké nabídky jste dostala?
Zatím o tom nechci víc hovořit. Ještě další dva měsíce zůstávám na státním zastupitelství. Mířím do soukromého sektoru a nadále se chci věnovat hlavně oblasti trestního práva.
Říkáte, že ministr Pospíšil často mění názory. Můžete být konkrétní?
Tak například jeho názorový přemet ve vztahu k zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob. Pan ministr byl velikým kritikem této právní úpravy, vyjadřoval se o ní velmi negativně, a teď je přitom velkým stoupencem té myšlenky. Také proklamoval změnu zákona o státním zastupitelství, přitom se v tomto směru nic neděje. Navíc kroky, o kterých se mluví, jsem navrhovala už v roce 2006. To samé se týká i boje proti korupci. Pan ministr neustále proklamuje, jak je důležitý, ale jak sleduji různé ty povětšinou politické kauzy, tak se rozhodně neposouvají žádným směrem, alespoň ne k úspěšnému zakončení.
Co považujete za svůj největší úspěch za dobu působení na krajském a později nejvyšším státním zastupitelství?
Z doby působení jako krajská státní zástupkyně v Hradci Králové považuji za výrazné úspěchy všechny trestní věci, které jsem zpracovávala. Kauzu hromadných vrahů Stodolových, první odsouzenou rasově motivovanou vraždu, únos a vraždu podnikatele z Hradecka - to všechno považuji za kauzy úspěšně dotažené do konce. V rámci mého působení se zlepšila výkonnost celého kraje, zkrátily se lhůty vyšetřování a to je statisticky prokazatelné. Zrovna tak když jsem byla na nejvyšším státním zastupitelství, kde došlo ke zrychlení trestního řízení, staré kauzy se dotáhly do konce. Za velice pozitivní výsledky považuji i vyřešení starých zločinů, protože ty do té doby zůstávaly nepovšimnuty, viz kauza Polednová, která byla odsouzena ve věci procesu s Miladou Horákovou.
Co se naopak nepovedlo, nedotáhlo do konce?
Za největší minus považuji to, že nebyla realizovaná novela zákona o státních zastupitelstvích, a to přesto, že už v roce 2006 to bylo ministerstvu spravedlnosti předloženo. A také že se nepodařilo prosadit návrh na úpravu specializovaných útvarů pro boj s organizovaným zločinem. Chtěla jsem podobný útvar, jako je pro hospodářskou a finanční kriminalitu. Aby došlo k propojení těchto dvou specializací, protože si myslím, že obě dvě spolu velmi úzce souvisejí.
Jaké příčiny stojí za napjatým vztahem mezi vámi a Jiřím Pospíšilem?
To je těžká otázka. Myslím si, že to pramení z toho, že se pan ministr chová vyloženě jako politik, a ne jako ministr spravedlnosti.
Co tím myslíte?
K justici a otázkám kolem justice se staví vždy z pohledu vlastní politické prosperity, řekla bych dokonce i někdy populisticky.
