Z předvolebních vyjádření žhavých kandidátů do parlamentu se zdá, že spíš než vládnout a prosazovat svůj program, by raději chtěli křičet v teple opozičních lavic. Poslanecký bufet láká hlavně nové a malé strany více než ministerská odpovědnost.
Řídit zemi dnes příliš netáhne. Není divu. Strany, které strávily uplynulé volební období ve vládě, obvykle ve volbách více či méně ztrácejí. Odstrašujícím příkladem může být ODS. Nabito proti nim mají ti, kteří byli buď v opozici, nebo nejlépe nebyli účastni rozhodování vůbec. Na vlastní kůži si sice někteří politiku vůbec nezakusili, přesto vábí voliče na velkolepé změny i nesplnitelné sliby. Jejich příznivcům a voličům to (zjevně podle průzkumů) vůbec nevadí.
Někteří se své úmysly nebojí ani říkat nahlas. "Naše strana se necpe do vlády. Už jsme několikrát deklarovali, že největším problémem malých stran, které se dostanou do parlamentu, je to, že po prvním volebním období shoří. Tím, že hned vlezou do vlády," nechal se začátkem října slyšet zemanovec Radek Augustin. Raději by si prý jeho partaj pár let počkala, je přeci jen nováčkem. "První volební období se nebudeme tlačit do vlády, maximálně budeme nějakou vládu tolerovat či nějakou podpoříme. Ale nevstoupíme do vlády," prohlásil Augustin v TV Prima.
Klamání voličů
Ti, kteří předem tvrdí, že se jim do řízení státu vlastně vůbec nechce a přesvědčují voliče, že dokážou prosadit svůj suverénní a často odvážný program, vlastně voliče klamou. Z opozice se toho totiž protlačit mnoho nedá. "V opozici prosadíte z programu jen minimum. Malé strany se chovají alibisticky, chtějí jen křesla v parlamentu, ale žádnou odpovědnost. Slibují změnu, ale mimo vládu ji nezařídí," svěřil svoji zkušenost on-line deníku TÝDEN.CZ Bohuslav Sobotka, současný předseda sociální demokracie, tedy strany, která strávila v opozici dlouhých sedm let.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš má ovšem jinou představu. "Pokud bychom byli v opozici, tak chceme být konstruktivní a hledat řešení a cesty ke změně. Hlavně budeme plnit volební program," napsal v chatu on-line deníku TÝDEN.CZ. "Pro mě osobně by byla lákavější práce v opozici. Novou vládu nečeká vůbec lehké období. Vždy se lépe kritizuje, než vládne," netajil před čtenáři své plány Babiš.
Poslanečtí adepti si to malují hezky. Postup mají vymyšlený. 1. Voliče nalákají na skvělý program, světlé zítřky a hlavně ZMĚNU. 2. Po volbách obsadí Poslaneckou sněmovnu a "teď se snažte", vzkáží ostatním stranám. 3. Ti, kteří se kormidla nakonec ujmou, budou muset se zbylými stranami vyjednávat, aby získali jejich podporu. 4. Podbízení se malým partajím a neustálé hledání kompromisů tak bude pro budoucí vládu takřka denní chléb.
Vydírací taktika
Svůj vydírací potenciál připouští i vůdce hnutí Úsvit Tomio Okamura. "Do vlády nevstoupíme, ale naší taktikou je získat dost hlasů na to, aby na nás stála vláda," řekl Okamura deníku Právo. Zastánce přímé demokracie a řady dalších výrazných změn hodlá totiž prosazovat svoje návrhy nikoli ve vládě, ale výměnou za podporu. Běda, když mu budoucí kabinet vstříc nevyjde. "Budeme ze všech sil plnit opoziční roli," pohrozil v opačném případě Okamura.
Anketa:
Myslíte, že strany mohou plnit svůj program i z opozičních lavic?
- Určitě ano. 25%
- Spíše ano. 25%
- Spíše ne. 25%
- Určitě ne. 25%
Opozičníci mají jen pramalou šanci všechny své sliby splnit. I proto někteří velkoryse lákají na nemožné. Nechtějí-li totiž vůbec do vlády, nebudou mít ani možnost se předvést. Najít viníka nepopulárních kroků pak nebude problém. Vše se dá svést na vládnoucí garnituru, jež se v příštích volbách bude ucházet o přízeň voličů se šrámem "dinosaurů" nebo přežitých politiků.
V hledáčku médií
Obavy nových a malých stran z účasti v kabinetu jsou z jejich pohledu pochopitelné. Stačí si vzpomenout, jak dopadla Strana zelených nebo Věci veřejné. Jako nejmenší koaliční partneři využili svého postavení jazýčku na vahách a stanuly ve vládním kabinetu. Neuhrály to. Oběma partajím se záhy rozhádal poslanecký klub, průšvihy straníků byly v tu ránu v hledáčku médií mnohem více viditelné a preference letěly střemhlav dolů.
Poučený ze zkušeností z Topolánkovy vlády nechce raději do stejné řeky vstoupit ani lídr zelených Ondřej Liška. Voliči totiž prý v posledních volbách stranu potrestali právě za účast v kabinetu podpořeného přeběhlíky. "Chybou bylo nevystoupit," přiznal Liška nedávno pro TV Barrandov. A tak by si zelení tentokrát také rádi vyzkoušeli klid v opozici.
Ruku za své lidi?
Nikdo nechce skončit jako později rozštěpené Věci veřejné. Zvlášť, když nová hnutí dávala sotva dohromady kandidátky, navíc narychlo kvůli předčasným volbám. V případě některých partají se konaly nábory i na místa krajských lídrů. A to může být další důvod: ručit za názorovou shodu svých lidí jde potom těžko. V poslaneckých výborech a podvýborech přeci jen vyhrocený konflikt hrozí méně než při udržování chodu státu a vyjednávání v koalici.
Opoziční móda se šíří jako mor. Obava z neúspěchu ve vládě je pro mnohé tak silná, že zcela bez ostychu namlouvají voličům, kterak prosadí to, proč je volili, i z opozičních lavic. Mlží, nebo nás snad čeká sněmovna politických kouzelníků?