Útěk od stran
Šance pro Sobotku, víra v zázraky a zoufalství z politiky
12.10.2014 16:00 Analýza
Volby do zastupitelstev a první část rozhodování o třetině Senátu přineslo několik důležitých zpráv o Česku. Na jedné straně se zdá, že jsou lidé celkově se správou věcí veřejných spokojeni, nebo přesněji řečeno, méně naštvaní než obvykle. Na straně druhé fenomén úprku od klasických stran dělených na pravici a levici se nezastavil. Hlavně ve velkých městech pokračoval až s nečekanou intenzitou.
V minulosti se stalo téměř pravidlem, že vládní strany dostávaly v mezidobí od voličů "nářez" - vzpomeňme si na vítězství ODS ve dvanácti ze třinácti krajů v roce 2004 za vlády ČSSD nebo na triumfální doutník v ústech Jiřího Paroubka, když za celostátního panování ODS o čtyři roky později mapa Česka celá zoranžověla.
Výhra opozice se tentokrát neopakovala. Naopak, nepočítáme-li nezávislé a místní sdružení, na stupně vítězů vystoupali právě ČSSD, ANO a lidovci, tedy koaliční partaje. Důvodů je několik. Především Bohuslav Sobotka s Andrejem Babišem a Pavlem Bělobrádkem vládnou relativně krátce - od letošního ledna. Sociální demokraté v komunálu pohořeli například v letech 2002 a 2006, to ale bylo až po čtyřech, respektive osmi letech jejich vlád. Faktem je, že současná koalice nijak zvlášť nezazářila, ale ani neudělala žádný velký průšvih, což je v Česku samo o sobě úspěchem svého druhu.
Pučisté mají smůlu
Ve srovnání s vládnutím za Mirka Topolánka a jeho pobočníka Marka Dalíka nebo Petra Nečase a jeho šéfky vládního kabinetu Jany Nagyové je nynější dění ve Strakově akademii docela poklidné, bez afér. Spory mezi Bohuslavem Sobotkou a Andrejem Babišem o to, kdo to tu vlastně řídí, jsou ničím proti nevyzpytatelnému chování Bursíkových zelených v Topolánkově vládě, o Věcech veřejných v dalším volebním období ani nemluvě. Výsledek voleb tak koresponduje se zářijovým průzkumem agentury STEM, podle něhož kabinetu věřilo 49 procent veřejnosti, zatímco například v únoru 2013 (za Nečasovy vlády) to bylo jen sedmnáct procent. Zejména voliči ČSSD mohou oceňovat některé "drobné" vládní kroky, jako jsou mírné zvýšení důchodů či slib přidat na platech učitelům.
Bohuslavu Sobotkovi se každopádně podařilo (byť zřejmě jen načas) vyřešit spory se svou vnitrostranickou opozicí. Pokud někdo chtěl (jakože takoví zcela jistě byli) případného volebního neúspěchu strany využít k Sobotkově sesazení, pak má smůlu. Oblíbené politické heslo zní "v průběhu závodu se nepřepřahá", pokud onen kůň navíc udělá slušný výsledek, byl by pokus o nějaký další puč hotovou sebevraždou.
Podobné je to i v případě konkurenčního boje mezi ČSSD a ANO. Před volbami se spekulovalo o nejrůznějších variantách, jak by Babiš mohl odsunout Sobotku na druhou kolej. Jenže odrazit se od výsledku komunálních voleb nemůže nejen proto, že o vládě rozhoduje pochopitelně rozložení sil ve sněmovně. Přestože v centru pozornosti jsou velká města, je třeba připomenout, že celkově volby pro sněmovní strany dopadly následovně: KDU-ČSL (6,44 % zastupitelů), ČSSD (5,83 %), KSČM (4,07%), ODS (3,43 %), ANO (2,13 %), TOP 09 (1,09 %) a Úsvit (0,1 %). ANO má tedy z vládní stran nejnižší výsledek - což je dáno tím, že kandidovalo jen v některých městech.
Babiš jako geniální politický výrobek
Úspěch ANO přesto stojí za pozornost. Především skutečnost, že se Babišovu hnutí povedlo zvítězit jak v tradičně pravicové Praze, tak ve "středovém" Brně a "levicové" Ostravě. Například v takové Karviné sice vyhrála ČSSD (34 %), ANO (24 %) ale zvládlo porazit komunisty (16 %) i lidovce (5 %), o TOP 09 a ODS, které se nedostaly do zastupitelstva, ani nemluvě. To je výkon hodný občanských demokratů v 90. letech, kdy se ještě ve velké míře věřilo, že dokáží zatočit i s chudobou.
O tom, u jakých voličů ANO sbíralo body, budou jistě ještě dlouho diskutovat politologové. Už teď je zjevné, že Babiš oslovuje nejen někdejší sympatizanty pravice, ale i přelétavé voliče, váhající příznivce sociální demokracie a ty, kteří dávají čas od času protestní hlasy - někdy třeba i komunistům, nebo naopak radikální pravici. Prostě všechny, kteří čekají na nějakou spásu od muže, jenž dokázal nashromáždit druhý největší majetek v Česku.
Babiš má velkou výhodu, že své úspěchy umí prodávat. V politice je to ze všeho nejdůležitější. Typickým příkladem byla dohoda o prodloužení těžby na Dole Paskov do roku 2014, kterou - aspoň to tak mediálně vypadalo - zařídil pouze a jedině Babiš svými drsnými vyjednávacími schopnostmi. Za zády premiéra a ministra průmyslu. Současně ministr financí působí dojmem roztomilého poplety, jemuž se míchá čeština se slovenštinou a jenž si čas od času udělá legraci sám ze sebe. Geniální spojení.
Ačkoli jsou ta dvě uskupení momentálně asi největšími soupeři na české politické scéně, mají TOP 09 a ANO něco společného. Jsou to jediné strany, které zčistajasna zazářily a udržely se. Na rozdíl například od Unie svobody, Strany zelených, Věcí veřejných a nakonec i Úsvitu přímé demokracie. Babiš vypadá jako milý Karel Schwarzenberg a protřelý Miroslav Kalousek v jedné osobě a zatím mu vychází kombinace slibů zprofesionalizovat státní správu a zatočit s kmotry (na něž jen on, protože je tak mocný a bohatý, stačí).
Výsledek voleb se ovšem dá číst i z jiné, méně optimistické strany. Tedy, že čekání na "spasitele" je projevem zoufalství z politiky a politiků, vlastně ze všech, kdo tu od listopadu 1989 vládli. Relativní návrat k důvěře v naše vrcholné představitele bude trvat pouze do té doby, než se ukáže, že ani miliardář neumí dělat zázraky.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.