"Mámo, co je to volit? To lidé staví příští svět a štěstí pro děti, můj broučku.“ Také touto básní Zdeňka Polívky lákala komunistická strana k posledním parlamentním volbám (byť jen doplňovacím) na jaře roku 1989. Podobných veršů ani nebylo třeba, většina národa měla obavy z restrikcí za volební neúčast a do volebních místností přišlo 95,31 procenta voličů.
"Mámo, proč půjdeš volit? Protože dám hlas pro tebe a pro nás všechny, můj broučku, pro všechny tvoje příští dny. Až ty jednou půjdeš volit, broučku, až půjdeš odevzdat svůj hlas, vím, že ho odevzdáš jen světlé budoucnosti, již volil každý z nás,“ pokračovala Polívkova báseň.
Pouhých 9212 volebních odbojářů
Na voličských seznamech pro doplňovací parlamentní volby na jaře před dvaceti lety bylo zapsáno 735 136 voličů. K bojkotu nesvobodných voleb se nakonec odhodlalo jen 31 500 lidí. Připomeňme, že si volič před dvaceti lety nemohl vybírat z různých politických seskupení. Jedinou kandidátku tvořili pečlivě prověření kandidáti Národní fronty, jiní kandidáti k volbám připuštěni nebyli. Byl to systém ANO či NE socialismu a propaganda před volbami burcovala lid, aby volil ANO. "Kde se rozhoduje o blahu a štěstí, nemůže být lhostejných ani váhavých. Volíme ANO!“ znělo například jedno ze stovek dobových předvolebních hesel.
Doplňovací volby do Sněmovny lidu a Sněmovny národů tehdejšího Federálního shromáždění se konaly v devíti volebních obvodech. "Pro kandidáty Národní fronty hlasovalo 698 417 voličů tj. 99,68 procenta z celkového počtu platných odevzdaných hlasů. Jinak řečeno, kandidáty na volebním lístku přeškrtlo jen 9212 "odbojářů“ z řad voličů.
Experiment, nebo podvod?
Husákův režim se přitom v médiích chlubil, že doplňovací volby jsou jistým experimentem. "Měly se ověřit některé prvky připravovaného nového volebního systému,“ napsalo Rudé právo. Komunistické straně však nešlo o postupné zavádění principů svobodných demokratických voleb. Na volebním lístku se jen namísto jediného kandidáta Národní fronty objevila jména dvě. Ale obě navržená a schválená okresními výbory Národní fronty (OV NF).
"Ve čtvrtek 20. dubna 1989 voliči vlastně poprvé svého zástupce do nejvyšších zastupitelských orgánů opravdu vybírali,“ balamutilo Rudé právo národ smyšlenkou, že právě proběhly svobodné volby. Z pohledu dnešní reality však režim k volbám připustil jedinou politickou stranu a blahosklonně nabídl voličům, že si mohou vybrat ze dvou představitelů této strany. Jinak řečeno, jako kdybychom směli volit jen ČSSD a vybírat si mezi Jiřím Paroubkem a Bohuslavem Sobotkou.
Národní fronta versus Národní fronta
Na jaře před dvaceti lety si takto vybírali například obyvatelé stotisícového Havířova. Buď mohli zvolit hrdinu socialistické práce a hlavního předáka na Dole ČSM Aloise Priesnitze, nebo někdejšího poslance krajského národního výboru a funkcionáře okresního výboru ČSTV, zedníka podniku Bytostav Josefa Hese. Oba kandidáty pochopitelně navrhla a schválila Národní fronta. Vyhrál soudruh Priesnitz.
Komunisti se svobodných voleb báli jako čert kříže. Dobře věděli, že by je taková volba mohla připravit o absolutní moc. Ústřední deník KSČ Rudé právo proto v den voleb (20. dubna 1989) varoval před případnými provokacemi a přinesl obsáhlý rozhovor s náčelníkem hlavního štábu Lidových milicí Miroslavem Novákem.
Jako ve Švýcarsku
Náčelník Novák upozornil, že nasazení Lidových milicí proti demonstrantům z řad nezávislých iniciativ je legální. "Není to v žádném případě nezákonné nasazení,“ vysvětlil Novák, neboť od října roku 1977 měly Lidové milice při udržování veřejného klidu a pořádku stejná práva jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti.
Zároveň se Novák snažil milicionáře ukázat i v příznivějším světle. "Na tomtéž principu je budována i obrana Švýcarska. To znamená na principu dobrovolnosti. Milicionáři nejsou ubytováni v kasárnách, ale jsou vycvičeni a připraveni na povel plnit úkoly. Podobné ozbrojené organizace jsou i v některých kapitalistických státech. Milice tedy nejsou žádnou naší zvláštností,“ uvedl ve své demagogickém výkladu náčelník Miroslav Novák. Při doplňovacích volbách nakonec k žádným demonstracím opozice nedošlo a milicionáři byli hromadně nasazeni až 21. srpna při výročí sovětské okupace Československa.
Foto: Archiv města Ostravy, ČTK
