Volfová: Invazní armáda běženců je za branami

V ČSSD bývala věrnou spojenkyní Miloše Zemana. Později politickou kariéru spojila s Janou Bobošíkovou, po jejímž boku neúspěšně kandidovala v řadě voleb. Dnes je Jana Volfová místopředsedkyní Bloku proti islámu. Odmítá, že by vyvolávali zbytečnou nenávist ve společnosti. "Podněcují to sluníčkáři," tvrdí.

Váš dědeček zemřel v Mauthausenu, babička byla vězněna v Ravensbrücku. Jak se vám poslouchá váš kolega Konvička, když mluví o koncentrácích a namletí lidí do masokostní moučky?

Potkali jsme se s panem Konvičkou před čtyřmi roky a nikdy v životě jsem od něho žádný takový výraz neslyšela. Nevím, jestli to kdy vůbec řekl.

Neřekl, napsal to na Facebook.

Já to nečetla ani neviděla. Je otázka, jak to bylo, zda to napsal v nějaké uzavřené skupině. A zda to bylo tak, jak se to všude publikovalo. Za čtyři roky, co ho znám, jsem od něho nic podobného neslyšela.

Takže to podle vás tak nebylo? Nebo se tím prostě odmítáte zabývat?

Myslím si, že je to vytrženo z kontextu a že - jak znám Martina Konvičku - to tak určitě nebylo. Anebo to bylo v rozčilení v reakci na nějaké útoky. Víte, když mě někdo nazývá fašistkou, nacistkou, tak jsem taky naštvaná. Přesto jste ode mě nikdy neslyšeli žádný takový výrok, i když mívám chuť jít a tomu člověku naflákat pusu. Opakuji, za celou dobu, co znám Martina Konvičku, jsem od něho neslyšela takovou větu, kterou tu zmiňujete. Spíš jsem od něho poslouchala věty na obranu slabších. Je to s ním přesně obráceně, než se mu vyčítá.

Reakce, které zmiňujete, přece podněcují právě takové řeči, jaké vede pan Konvička, ne?

Jak to víte, že podněcují? Já si to nemyslím. Jsem naopak přesvědčená, že to podněcují ti druzí.

Kteří druzí?

Třeba ti sluníčkáři. Protože jestli oni nás nazývají fašisty, jestliže oni po nás házejí předměty, jestliže oni po mě plivou...

Po vás plivou?

Samozřejmě. Když jdu třeba na demonstraci, přijdou a plivnou po mně a řvou, že my jsme fašisti. Hází po mně i vajíčka. Mimochodem, to jsem si říkala, jak ten člověk musí být neschopný, že se ani neumí trefit do Volfový. Že je vidět, jakou má asi úroveň. My od začátku říkáme stále totéž. Chceme, aby tato země zůstala naší zemí, která je tolerantní. Vždyť my jsme už přijali řadu migrantů z Ukrajiny, z Vietnamu... Chodím nakupovat k Vietnamcům a vůbec mi to nevadí.

Ještě aby vám to vadilo. Díky nim může spousta lidí po večerech vůbec něco koupit, ne?

Proto říkám, že mi to nevadí. Mám kamarády i mezi Ukrajinci. Ale co přichází teď, to je invazní armáda. Už před dvěma lety jsem mluvila o tom, že nám Evropská unie může dát kvóty. Řekla jsem to ve známém spotu s burkou, kvůli němuž se mi všichni smáli. Dostala jsem kvůli němu nějakých pět tisíc e-mailů, co jsem to za krávu tlustou, úplně neschopnou, že lžu. Paní Roithová tehdy řekla (Zuzana Roithová, v té době poslankyně EP za KDU-ČSL, pozn. red.), že to, co říkám, je nemožné. Kdo měl pravdu?

Váš otec v roce 1967 odešel do Švédska, nebyl taky uprchlík?

To je složitější, on se vystěhoval za svou rodinou a žil tam. A vzal si tam Češku, a když šel můj nejmladší bratr Tomáš do školy, tak ačkoli byli celá rodina ateisté, automaticky zahajoval školní rok v protestantském kostele. A pro vysvědčení si také chodil do kostela. Považovali to za samozřejmost, protože vstoupili do tak nastavených podmínek v daném prostředí. Dnes ta samá škola, kde můj bratr studoval, odmítá vyvěsit švédskou národní vlajku, aby to neuráželo muslimské běžence.