Už několik desítek let tvořily a tvoří nákladní automobily Tatra pomyslnou páteř československé potažmo české armády. Tatrovky jsou bez nadsázky symbolem českých ozbrojených sil, vždyť jen těžko by se hledala jiná armáda, která by měla podobně unifikovaný vozový park spjatý s jednou značkou.
Mobilita dnešní české armády, co se týče nákladních vozidel, je téměř kompletně zajišťována automobily pocházejícími z kopřivnické společnosti Tatra Trucks. A podle slov představitelů armády i ministerstva obrany na tom české ozbrojené síly nechtějí nic měnit ani do budoucna. Tatra Trucks se může pyšnit titulem druhého nejstaršího výrobce nákladních vozů na světě a tradice služby tatrovek v ozbrojených silách trvá už mnoho dekád. Za tu dobu prokázaly své kvality, zájem armády provozovat kopřivnické vozy i nadále tedy není překvapující. Ostatně už rakousko-uherská armáda využívala jejich služeb. Když vypukla první světová válka, tehdejší ministerstvo války zadalo kopřivnické automobilce NW vývoj nákladního vozu s nosností čtyři tuny. V roce 1916 se tak do armádních služeb dostala první tatra, typ TL-4.
Po vzniku Republiky československé tatry našly uplatnění i v jejích ozbrojených silách. Nedá se ovšem říci, že by byly zastoupeny v tak velkém měřítku jako v druhé polovině 20. století. Tatra spadající do koncernu Ringhoffer patřila za první republiky k menším výrobcům, v dodávkách pro armádu hrála prim automobilka Praga patřící do koncernu ČKD a také korporace Škoda. I tak ale ve 20. letech armáda hojně využívala například nejrůznější modifikace typu Tatra T-72 (asi nejvýraznějším byl obrněný automobil OA vz.30). Ve 30. letech se do služby třeba dostaly typy T-27 a T-85.
Legenda zvaná T-111
Začátek dominance nákladních vozů Tatra v ozbrojených silách Československa a později Česka můžeme najít u legendární T-111. I když vznikla v roce 1942 podle požadavků Wehrmachtu, její vlastnosti nemohly zůstat bez odezvy ani u obnovené čs. armády. Do roku 1962 vzniklo přes 33 tisíc "stojedenáctek" a velké procento z nich sloužilo právě v armádě. Tatry se tak staly páteří ozbrojených sil, což bylo umocněno i direktivním rozhodnutím komunistické vlády, že doménou kopřivnické automobilky budou nadále především těžké nákladní vozy. Nicméně to nic neubíralo na užitných vlastnostech i schopnostech tatrovek v dalších letech. Proto také na jejich podvozcích vznikly ve své době špičkové zbraňové systémy jako například obrněné transportéry OT-64 nebo samohybné houfnice DANA vz. 77.
LIWA a její následovníci
Ostatně o výjimečnosti tater se mohli přesvědčit bývalí protivníci zpoza železné opony během operací Pouštní štít a Pouštní bouře, kdy jejich služeb využívala i americká armáda. Ta získala určitý počet vozidel z přebytků sjednoceného Německa, které je zdědilo po východoněmecké armádě. Po letech velitel čs. protichemického praporu Ján Való vzpomínal, jak tatrovky nové spojence překvapovaly, a to natolik, že jimi Saudská Arábie plánovala vybavit celou svou armádu. Nestalo se tak jen díky neschopnosti tehdejších státních orgánů zahraničního obchodu, ale to je jiný příběh. Konec komunistického režimu v Československu i zkušenosti z Perského zálivu však znamenaly další milník pro vývoj vojenských vozidel Tatra i jejich službu v české armádě. Projekt LIWA z počátku 90. let přinesl změnu, Tatra diverzifikovala svou nabídku a začala pro zákazníky nabízet širší paletu motorů, převodovek a nástaveb, a to i zahraničních. Díky tomu také v Kopřivnici získali první velkou zakázku z Blízkého východu, když do Spojených arabských emirátů putovalo 1127 vozidel.
Zahraniční mise české armády přinesly další podněty, a tak v roce 1999 Tatra představila nové modely, které začaly psát současnost tatrovek v ozbrojených silách. Modelová řada T815 Armax představovala českou cestu, tyto tatry jsou vybaveny tatrováckými motory i transmisemi, naproti tomu řada T816 Force nabízela i motory a převodovky zahraniční provenience. Dalším významným bodem v historii působení tatrovek v českých ozbrojených silách je zavedení tzv. automobilu terénního středního (ATS) v minulém desetiletí. Automobilka Tatra v roce 2002 zakoupila práva a technickou dokumentaci k výrobě vozu ROSS R-210, který byl ve velmi malém počtu přijat do výzbroje AČR. Ukázalo se však, že v původní podobě není možné automobil armádě dodávat. Tatra tedy provedla rozsáhlou modernizaci a v roce 2004 představila nový typ T810 6x6 ATS, který od letošního roku nese označení Tatra Tactic. Do stavu armády se netradiční tatrovky s žebřinovými podvozkovými rámy dostaly v roce 2008 na základě objednávky z roku 2006 na 556 kusů.
Ve stejném roce jako T810 (Tactic) spatřil světlo světa i první exemplář nového vozu zprvu označovaného jako T817, později T815-7, od letošního roku pak jako Tatra Force. "Sedmička" navazuje na klasickou řadu T815, ovšem její konstrukce a vnější tvary vycházely z požadavků na moderní vojenský vůz, nejde tedy o vojenský derivát civilního typu. Podvozkový systém je velmi variabilní, základní varianty se znakem náprav 4x4, 6x6 a 8x8 můžou být doplněny o vícenápravové provedení podle potřeby při zachování jejich unifikace. Do T815-7 lze instalovat různé pohonné jednotky a převodovky, aniž by to omezovalo přepravní kapacitu pancéřované kabiny. Celkově se dá říci, že je nový typ univerzálnější než klasická T815. "Sedmičková" řada se do sériové výroby dostala v roce 2007 a představuje budoucnost vojenských tater nejen v české armádě.
Současnost AČR je spjata s tatrovkami
Jak již bylo řečeno, česká armáda s tatrami počítá i nadále. A není to dáno jen tím, že se v praxi osvědčily. Nákladní automobily jsou jedním ze základních stavebních kamenů jakékoliv armády, ze strategického hlediska je tedy zásadní podmínka, aby pocházely z domácích zdrojů. Provoz vozidel, jejich výroba či dodávky náhradních dílů tak nemůžou být ovlivněny například politickými nebo vojenskými změnami v zahraničí. Tatra je vlastně jediný výrobce v Česku, který armádě tuto jistotu nabízí, je tedy logické, že je státem zařazena mezi strategické podniky. To, že česká armáda disponuje vozidly české provenience, má i praktickou stránku věci. Výrobce může rychle reagovat na její potřeby a požadavky, naopak Tatře se nabízí nezprostředkovaná zpětná vazba týkající se každodenního provozu automobilů. To je dobrý způsob, jak vlastnosti vozidel neustále vylepšovat. A to nejen u vyvíjených modelů, takováto symbióza dokáže zajistit i výhodné modernizační projekty pro starší vozy.
Prospěšný je také vysoký stupeň unifikace celého vozového parku české armády. Ten znamená menší náklady na údržbu a opravy, ale i levnější náhradní díly. V neposlední řadě dodávky tater české armádě představují významnou podporu pro domácí průmysl napomáhající technologickému rozvoji a samozřejmě i zaměstnanosti, na čemž má stát přirozeně zájem. K tomu všemu ještě můžeme připočítat dlouhou tradici spolupráce armády a Tatry i výjimečnou patentovanou konstrukci tatrovek, které jsou pro službu v armádě jako stvořené. Ostatně dokazuje to rozrůstající se okruh zájemců ze zahraničí. Zmiňme dodávky i výrobu tatrovek pro SAE a Izrael či projekty speciálních vozidel postavených na základech tater, jako jsou izraelské typy Wildcat, Karkadan, houfnice ATMOS, speciální pancéřovaná vozidla brazilské společnosti Avibras, francouzský obrněnec TITUS a houfnice CAESAR či modifikace tater amerického výrobce Navistar.
Česká armáda má dnes ve svém stavu přes 3500 nákladních vozidel, z toho téměř 2700 tvoří řada T815. Druhá nejvíce zastoupená je Tatra T810 (Tactic), kterých je v inventáři zatím necelých 600 kusů. Poměrně malé množství čítající jednotky až desítky kusů představuje nejnovější T815-7 (Force) a na desítky kusů se počítá i starší typ T148. Česká armáda však už plánuje nákupy dalších desítek nových vozů Force i Tactic v různých provedeních.
Samozřejmě musíme také připočítat 105 kusů samohybných houfnic DANA vz. 77, které jsou postaveny taktéž na tatrováckých podvozcích a armáda uvažuje o jejich modernizaci. Pro českou armádu může být v příštích letech zajímavá i možnost modernizace původních T815 na standard T815 LT, který v roce 2013 představila společnost Excalibur Army patřící do holdingu Czechoslovak Group.
