Vyšitej Zeman, vobchody a vokna aneb zánik spisovné češtiny

Mluva prezidenta Zemana není jen o sprosťárnách, jeho řeč je zaplevelena i obecnou češtinou. Nespisovně ovšem mluví velká část Čechů a takzvaný český interdialekt už kazí i Moravu a Slezsko.

Prezident republiky by měl hovořit ukázkovou spisovnou češtinou. "Dokonalý příklad politického vězně jako vyšitej," prohlásil však Miloš Zeman nespisovně v Hovorech z Lán na adresu aktivistek z Pussy Riot. "Vyšitej, mladej, blbej, vokno, vobchod, vobyčejnej," dávno už totiž neříká jen pražská ulice. Nespisovná slova jsou slyšet také za všech komerčních rozhlasových a televizních stanic i z mnoha pořadů veřejnoprávních médií. Spisovná čeština je dokonce velkou částí národa považována za něco cizího. "Nesnášim češtinu. Máme na ní novou učitelku. Jako sama o sobě mi nejdřív přišla v poho, ale pak. Radši no coment! Mluví spisovně! Chápete to??? To je hrozný," svěřuje se jistá teenagerka z Teplic v deníčku na svém blogu.

Znalost spisovného jazyka je stále mizernější, kdo ho ale zvládne, získává společenskou prestiž srovnatelnou s výhodami, které přináší příjemný vzhled a vystupování. Alespoň podle jazykovědce Ondřeje Bláhy z Katedry bohemistiky Univerzity Palackého v Olomouci. "Že doma nikdo nemluví spisovně česky, je stejně přirozené jako to, že doma nikdo nechodí v obleku nebo společenských šatech. Spisovná čeština je nástrojem pro komunikaci takříkajíc na úrovni," přemítá Bláha. "Chtít, aby každý člověk s maturitou zvládl spisovnou češtinu v plné verzi, je ale spravedlivé a přiměřené," nicméně žádá.

Jak se ale vůbec zrodil dnešní jazyk český? A proč je to dvojjazyčné dítě, které jinak promlouvá na televizní obrazovce a jinak v rodině? Připomeňme, že na vině jsou národní buditelé, když v poslední třetině 18. století začali oprašovat český jazyk, jenž byl ve veřejném životě dvě století potlačován. Mezitím se ale v české kotlině rozšířil takzvaný středočeský interdialekt, z území Prahy nejprve na celé Čechy a posléze i na část západní Moravy. Zjednodušeně řečeno, vznikla obecná čeština, kterou se v Čechách mluví dodnes. Buditelé pak při probouzení spisovné češtiny jednoduše zaspali. Zatímco některé národy povýšily na spisovný jazyk aktuálně nejživější centrální nářečí, tvůrce nové české gramatiky Josef Dobrovský se v roce 1809 vrátil k tvarům mrtvé humanistické češtiny 16. století. A osudové zaspání vykopalo hluboký příkop mezi běžně mluveným a spisovným jazykem, který dosud není zasypán.

* Proč národní buditelé nekodifikovali jako spisovný jazyk lidovou češtinu čili český interdialekt?

* Jak by takový krok přijala Morava a Slezsko? A mluvilo by se pak dnes v Ostravě i v Brně stejně jako na pražském Žižkově?

* Jak se bude podle jazykovědců dále vyvíjet čeština?

* Proč nás neminou vleklé jazykové tahanice a možná i jazyková revoluce? Už dnes se třeba mluví o takzvané pluralitní češtině, jejíž uživatelé si budou vybírat z mnoha možností, jak něco napsat či říci.

* Jak dnes děti rozumějí klasickým dílům české literatury ve spisovné češtině?

* Obecná čeština už začíná být doma i na východě republiky. Jak dlouho bude trvat, než tam zcela zdomácní? Odborníci mluví o takzvaném vyrovnávání jazykových rozdílů.

* Co si o výuce spisovné češtiny ve školách míní přední odborník na výuku českého jazyka Ondřej Hausenblas?

Odpovědi na tyto otázky najdete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 10. listopadu.