Kurzy a etický kodex. To jsou vyhlídky českých soudců, kteří rozhodují o osudech dětí, jejichž rodiče se rozvádějí. Ministryně Džamila Stehlíková chce po "opatrovnických soudcích", aby se naučili správně vyslýchat děti.
Obrázek plačící Terezky Smutné, kterou soudce poslal na psychiatrické oddělení v motolské nemocnici, nebo drama kolem útěku Kristýny Velické z brněnského Klokánku. Oba příběhy jsou ukázkou toho, jak může dopadnout přetahovaná o děti. Podle odborníků ovšem neselhávají pouze rodiče. Zodpovědnost za nezvládnutou situaci mají mnohdy i soudci.
Tak tomu bylo podle Marie Vodičkové z Fondu ohrožených dětí například u sester Velických. "U krajských soudů neexistují specializované senáty, takže o osudech dětí u nás rozhodují s konečnou platností soudci, kteří nemají v oblasti ochrany dětí hlubší poznatky a zkušenosti," komentovala v březnu rozsudek odvolacího soudu, který poslal dívky zpět k rodičům proti jejich vůli.
Šéfka Fondu ohrožených dětí tehdy volala po nápravě. O tři měsíce později přišla rozpačitá odpověď z Úřadu vlády. Ministryně Džamila Stehlíková přinesla na pondělní jednání kabinetu materiál, který má soudcům a sociálním parcovníkům ukazovat správný směr. Chce po nich, aby se řídili etickým kodexem a také aby se vrátili do školních lavic. "Přijetí kodexu je krok správným směrem," míní Stehlíková. "Posílí to práva dítěte."
Recept? Knihy a životní zkušenosti
Moc velký manévrovací prostor ovšem vláda nemá. Soudci si nenechají nic přikazovat. "Neustále narážíme u soudců na neochotu vzdělávat se," vysvětluje autorka materiálu Eva Vaněčková. "Přikázat jim to nemůžeme."
Místo toho půjde vláda nenásilnou cestou: tým expertů na dětskou psychiku bude se soudcovskou obcí vyjednávat. Už nyní se podařilo najít společnou řeč s předsedy soudů. "Krajští předsedové slíbili, že budou posílat na školení soudce, kteří rozhodují o dětech," popisuje dílčí úspěch Vaněčková.
V přednáškových aulách se soudci budou učit, jak vyslýchat děti, nebo jak s nimi správně komunikovat. Zvláštní ohled budou muset brát na jejich věk a rodinnou zkušenost, kterou si prošly. "Často se totiž stává, že soudci něco podcení, že nedostatečně vyhodnotí, jak na dítě může soudní jednání působit," popisuje praxi Vaněčková. V příštích letech se má navíc rozšířit výběr přednášek
Kromě teoretického základu se od soudců bude požadovat, aby měli životní zkušenosti. Stehlíková a její tým se tak nepřímo přiklánějí k názoru Václava Klause, že by soudci neměli být mladší třiceti let. "Skutečně by opatrovnické spisy neměly být svěřovány začínajícím soudcům, ale těm, kteří už mají dlouholeté zkušenosti," myslí si Vaněčková. Zkušenější soudci jsou navíc podle odborníků schopni více odolávat vlivům ze strany rodičů a dbát na zájem dítěte.
Foto: profimedia.cz
