Život v tichu
Výuka neslyšících dětí v Čechách čtvrt století po revoluci

Je jim osm, třináct či šestnáct let, ale vůbec netuší, jaké zvuky vydává svět. Neslyší, přesto se učí žít uprostřed zvuků. Komunisté sluchově postiženým dětem mnohé upírali. Zlepšilo se jejich postavení čtvrt století let po sametové revoluci?

Dvanáctiletý Patrik Sitta z Olomouce je hluchý. Neslyší vůbec nic. Jak v časopisecké reportáži vyjádřit život bez zvuků? Těžko, snad prázdnou závorkou: ( ) - žádná slova, žádné hluky. Nic. Podivné prázdno mezi grafickými znaménky. Možná by mělo zabrat mnohem větší prostor, stránku nebo plochu všech listů vyhrazených pro tuto reportáž.

Jak odhalit hluchotu

Patrikova maminka Alice Sittová si dlouho neuvědomovala, že její prvorozené dítě neslyší. "Ještě v jeho dvou letech jsem nic nepozorovala. Bylo to první dítě, neměla jsem s kým srovnávat," vzpomíná v olomouckém bytě, v němž žije sama se synem.

Patrik se choval jako každé jiné batole, což potvrzovala i pediatrička při preventivních prohlídkách. "Zdravý," opakovalo se v lékařských zprávách. Pak razítko a podpis. Že zatím nemluví, se vysvětlovalo jako mírné, u chlapečků běžné zpoždění. "Patrikův otec začal pořádně mluvit až ve čtyřech letech, to mě uklidňovalo," vypráví Alice.

Když ale synovi táhlo na třetí narozeniny, připadalo jí divné, že se jeho řečové schopnosti nerozvíjejí synchronně s inteligencí. Syn se mámě motal za sukněmi a na všechny podněty výborně reagoval. Vnímavý, chytrý, jenže ne a ne promluvit.

Pak přece pediatrička poslala Patrika k foniatrovi, který měl prošetřit, proč se řeč opožďuje. "Ani tehdy mě nenapadlo, že by lékař mohl zjistit, že neslyší," vzpomíná Alice. Jenže foniatr prohlásil, že jde o vrozenou hluchotu. "Byl to šok," přiznává Patrikova matka. "A pořádný. Proč zrovna moje dítě? Kde se stala chyba? Co jsem udělala špatně?"

Otřes to byl vlastně jen jednostranný, protože pro Patrika se nic nezměnilo. Dneska je to čiperný kluk s okouzlujícím úsměvem. Svět vidí růžově, ačkoli neví, jak zní maminčin hlas, jak šumí vítr nebo jak mňouká kočka.

* Jakou možnost vzdělání měli neslyšící za císaře Františka Josefa I. a jakou za komunistů?

* Proč se hluchoněmých bál Stalin?

* Liší se dnes požadavky na neslyšící a slyšící žáky v českém školství?

* Z kterých povolání neslyšící jejich handicap vyřazuje?

Více se dočtete v dalším vydání časopisu TÝDEN, které vychází už v pondělí 3. listopadu 2014.