Tlaky v mešitě
"Vzala jsem si muslima a chtěla reformovat islám"
19.09.2014 18:25 Rozhovor
Aby zachránila manželství s Alžířanem, přešla na islám. Když se po nějaké době stala "důvěryhodnou" a začala více vnímat, jak to v komunitě chodí, přestávalo se jí to líbit. Své postoje začala prezentovat na blogu, popudila si ale jak české muslimy, tak islamofoby.
Anketa:
Jste pro, aby muslimky směly v českých školách nosit šátek?
-
Ano. 21 %
-
Ne. 45 %
-
Je mi to jedno. 17 %
-
Ne. 17 %
Časopisu TÝDEN poskytla čtyřiadvacetiletá žena rozhovor pod podmínkou anonymity. Přítel z mešity jí dokonce doporučil, ať raději vezme svého syna a uchýlí se do ústraní, protože její aktivita pobuřuje muslimskou komunitu.
Jak se stane, že si Češka vezme Alžířana?
Multikulturní svět mě vždy fascinoval. Proto jsem i jela na vlastní pěst do Sýrie. Když jsem se pak po sedmi měsících vrátila do Prahy, chtěla jsem se hrozně usadit, tak jsem si vzala Alžířana. Znali jsme se čtyři měsíce. Usazování jsem vzala hrozně rychle (smích).
Fungovalo vám to dlouho?
Kámen úrazu byl v tom, že jsem hodně rychle otěhotněla. Byla jsem v druhém měsíci a začalo mi docházet, že jsem vdaná a těhotná, což bylo někdy po půl roce, co jsme spolu byli; a že to vážně nejde.
Usoudila jste snad, že na rodinný život jste příliš mladá?
To ani ne, ale vážně jsme si nerozuměli. Myslím, že v tu chvíli se ani neřešily nějaké kulturní rozdíly, to přišlo až později. V tu chvíli jsem vážně viděla jen to, že nemáme nic společného. Nebylo nic, co bychom mohli řešit, o čem si povídat. Všechno jsem to začala vnímat samozřejmě až zpětně. Vysokoškolsky vzdělaný člověk, ale četba a nějaký všeobecný rozhled? Neměl. Rozhodla jsem se, že náš vztah upevním islámem, kde jsou jasně dané role. Říkala jsem si, že to vyřeším a budeme prostě "islámovat", a tak náš vztah zafixujeme.
Jak to dopadlo?
Vztahu to sice vůbec nepomohlo, ale dostala jsem se tak do muslimské komunity. Byla jsem poctivá muslimka. Chodila jsem do mešity každý pátek, byla jsem i celkem aktivní. Dokonce jsem se dostala do tzv. Islámské komunity sester, kterou najdete na internetu a dostanete se tam pod heslem. Je určena pouze muslimkám, které jsou "prověřené" (chodí do mešity, aj.), aby se tam v žádném případě nedostal nikdo zvenčí.
Co všechno předchází tomu stát se "prověřenou" muslimkou?
Všechno začíná lehce. Nikdo vás nebude strašit. Všechno je hrozně "easy" a nemusíte tohle a támhleto... Stačí jen věřit v boha. Jenže po chvíli to přijde. Najednou mě upozorňovali na to, že tunika je moc krátká, že by měla být až ke kolenům. A džíny? Neexistuje. Buď hodně široké kalhoty, nebo dlouhá sukně. A pak už se to "rozjelo". Barva, lesk na rty, problémem bylo i nosit podpatky, protože dělají zvuk a lákají pohledy mužů. V tomto ohledu to má islám pojištěné, protože do doby, kdy z nevědomosti činíte hřích, se to nepočítá, ale když už vám někdo řekne, že je to špatně, tak tím už hřích vlastně činíte.
Takže jste byla vděčná, že vás upozornili...
(smích) To ano. Ale když jsem se pak stala "důvěryhodnější", začaly se mi i některé muslimky svěřovat, jak to chodí u nich doma. Člověk víceméně zjistil, že domácí násilí je opravdu na denním pořádku a že nějaké idylické rodinné hodnoty nenajdete. Jejich Arabášové si peleší a běhají kdekoli, ve výsledku je ženám pak 27 let a mají doma pět dětí, veškerý čas jim vezme péče o ně, nikam kromě mešity nemohou. Jejich jediná společenská událost, interakce s lidmi, je v mešitě. Pokud si někdo postěžuje, je mu hned vysvětleno, že musí být silnější ve víře, aby ho Alláh mohl odměnit. Žena se sice může rozvést (z nespokojenosti - i té sexuální), ale podmínky jí stejně jakýkoli pokus znemožní. V tu dobu už má totiž většinou tři, čtyři děti a s ohledem na ně si to nakonec rozmyslí. Řekla jsem si, že vše změním.
Zasahovala jste do dění jako žena?
Měla jsem představu různých reforem islámu, což samozřejmě nefungovalo. Záhy jsem byla v rozporu s islamofoby, kterým jsem vysvětlovala, že ne všichni muslimové jsou zlí, ale i s muslimy, protože nemůžu popírat něco, co je psané v Koránu a v Sunně. Nesmím říct, že je něco špatně - to je rouhání. Byla jsem s nimi v hrozném sporu. Člověka za nemuslima jen tak neprohlásí, protože je jednodušší ho kontrolovat a získat zpátky. Sílily tlaky, ale když jsem viděla, jak tam všechno chodí, řekla jsem si "dost".
Proto jste se rozhodla psát na blog?
Začala jsem psát už jako muslimka, kdy jsem chtěla ovlažovat lidi krásami islámu. Paradoxně jsem začala psát ve chvíli, kdy jsem začala cítit pochybnosti. Myslela jsem si, že psaním o tom, jak je islám vlastně dobrý, přesvědčím i sama sebe.
Jaké byly ohlasy?
Když jsem začala psát, byla jsem miláček muslimů a hrozný nepřítel islamofobů. Poté to došlo do fáze, kdy jsem byla nepřítel všech, protože jsem pochopila, že nefunguje má představa o reformě islámu (smích). Nakonec jsem ze všech stran slyšela poznámky typu, co si vůbec dovoluji překrucovat "dokonalou" pravdu písma. Zpočátku jsem přemýšlela, že to všechno smažu, ale ve výsledku je to dobrý dokument, když člověk sleduje vývoj z pravověrné muslimky, která řeší, jak se správně zahalovat, přes súfismus - máme tady duši a boha, až po islamofobii.
Jak reagoval manžel?
Po nějaké době jsem se rozvedla. Měl to těžké. Chlap by měl mít ženskou pod kontrolou, všichni věděli, kdo jsem, takže se musel cítit mezi ostatními muslimy jak idiot. Měla jsem štěstí, že je hodný. Nemusela jsem si ničím strašlivým procházet. Doposud je to taková ignorace mlčením. Nemluvíme spolu o tom.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.