Několik měsíců se starají o miminko. Zpívají mu, hrají si s ním, dávají mu tolik lásky, kolik jen můžou. Do roka se ho však musejí zase vzdát. Manželé Švecovi to zažili už čtyřikrát. Jsou totiž pěstouny na přechodnou dobu. Děti díky nim nemusejí například do kojeneckého ústavu. Místo toho žijí v rodinném prostředí, než se mohou vrátit k biologickým rodičům, nebo je někdo natrvalo adoptuje.
Radka Švecová z Prahy opečovává svěřené dvouměsíční miminko jako vlastní. Sama o sobě před ním však mluví jako o tetě - pozice matky bude do několika měsíců patřit někomu jinému. S tím je prý ale srovnaná. Tohle je už páté miminko, o které se takhle starají.
"Už ve chvíli, kdy ho přijímáme, víme, že ho budeme předávat, takže už s tím žijeme od samého začátku. Samozřejmě nás to emocionálně hodně zasáhne, ale musíme se s tím sami vyrovnat, protože v zájmu je tady dítě a ne naše pocity," řekla Švecová pro Naše zprávy televize Barrandov.
Švecovi mají dva dospělé syny. Jako pěstouni na přechodnou dobu působí zhruba dva a půl roku. Museli kvůli tomu absolvovat dlouhá školení a psychologiocká vyšetření. Na otázku, proč se tak rozhodli, odpovídá paní Švecová se smíchem: "Protože jsme měli ještě dost síly na to věnovat se dětem, ale nemáme dost síly na to dovést jedno dítě až do puberty."
Miminka, která se k nim dostanou, často nejsou úplně zdravá, jejich matky například v těhotenství braly drogy. U svěřených dětí zažili i abstinenční příznaky, nebo přehozený den a noc.
"Záleží jak je to dítě velké, pokud máte přímo novorozence a přinesete si ho z porodnice, anebo je to dítě malinko starší, které už má za sebou nějaký příběh a vy s ho s ním musíte sdílet. S těmi novorozenci ten příběh jenom rozvíjíme," říká hrdá pěstounka. Za svou péči dostává od státu 20 tisíc korun hrubého.
-54dcc8b112a58_275x155.jpg "\"Už ve chvíli, kdy ho přijímáme, víme, že ho budeme předávat, takže už s tím žijeme od samého začátku.\"")
U dočasných pěstounů může dítě být maximálně rok. Předávání je dlouhý proces a dočasní pěstouni na něm s biologickými nebo náhradními rodiči intenzivně spolupracují. Učí je, jak si s dítětem hráli, jak ho nosili, na jaké zvuky je zvyklé.
Podle sociálních pracovníků celý proces funguje výborně - až na jediný zádrhel. Soudy nemají nařízeno, za jak dlouho musejí rozhodnout o trvalé péči a děti tak zbytečně čekají na rodiče dlouho.
"Soud rozhodne například i do 14 dnů, jindy může trvat to rozhodování i dva až čtyři měsíce," popisuje mluvčí ministerstva spravedlnosti Kateřina Hrochová. "Pokud se jedná o běžné řízení v případě péče o nezletilé, tak tam je soud vázán tím, že musí jednat urychleně. O stanovení závazných lhůt ale ministerstvo spravedlnosti zatím neuvažuje.
