Devadesáté výročí bitvy u Zborova, které připadlo na pondělí, se slavilo na mnoha místech – ceremoniálem na ukrajinském hřbitově nebo tematickou výstavou v Armádním muzeu na Žižkově. Významné jubileum si ale připomněli i čeští ultranacionalisté.
Příslušníci krajní pravice se sešli ve čtyři hodiny odpoledne u Národního památníku na Vítkově na akci pořádané sdružením Národní čest, Janem Kopalem a přípravným výborem Národní demokracie. Vzpomínkovou akci moderoval Jan Skácel, kandidát extrémně pravicové Národní strany z minulých parlamentních voleb.
Hra na nacionalistickou strunu
Historicky významná data nebo svátky slouží extrémní pravici jako příležitost pro hlásání jejích názorů častěji. Naposledy se třeba nacionalisté sešli na prvního máje na pražském Střeleckém ostrově či pochodovali Brnem, 28. října, ve výroční den vzniku Československa. Zborovská bitva je navíc spojena se jménem jedné z ikon českých nacionalistů – generála Radoly Gajdy.
Nacionalisté odění v černých košilích a se slunečními brýlemi na obličejích i v pondělí na Vítkově zdůrazňovali české hrdinství v bitvě. "Dnes máme problém, jak uchopit problematiku hrdosti k českému národu. Snad není jediného dne, aby nám ze sdělovacích prostředků, ale i z různých pokoutných a protinárodních sil nebylo vštěpováno, že český národ je národem lokajů," uvedl Jan Kopal. Svou řeč zakončil stejně pateticky "Český národ, který se zrodil v krvi legionářů, tady existuje, funguje a fungovat bude."
Kdo akci organizuje?
Jan Kopal, bývalý předseda extrémně pravicového Národně sociálního bloku, byl v loňském roce bezpartijním kandidátem Národní strany (NS) do Poslanecké sněmovny. Politické uskupení s mottem „Hájíme české národní zájmy“ se proslavilo mimo jiné řadou demonstrací v souvislosti se zamýšleným pomníkem romskému holocaustu v Letech u Písku. Na internetových stránkách NS najdeme mimo jiné následující vyjádření příznivce strany Martina Vernera: „…cikán, který by bez průmyslu holocaustu neznamenal nic, opět provokuje v Letech u Písku. Čeněk Růžička nedá pokoj, nestydatě oživuje „letskou lež“ o koncentračním táboře a na tuto neděli sezval sobě rovné…“.
K téže straně se jako její člen hlásí i moderátor akce Jan Skácel, bývalý mluvčí ultrapravicové Vlastenecké fronty.
Sdružení Národní čest samo o sobě říká toto: „jsme uniformovaná organizace, která stojí na stráži českého nacionalismu… Jsme nacionalisté, neboť si uvědomuje, že národ je dějinně vypěstovaný rod, který je živoucím organizmem… Systémově vycházíme ze stavovského uspořádání státu. Nahrazení politických stran profesními stavy, změní politický stát v hospodářský stát, kde budou jednotlivé stavy řešit v hospodářském parlamentu živobytí svých příslušníků.“ Dlužno připomenout, že ideu korporativismu, která z výše uvedeného přímo čiší už někdy někdo do praxe uvedl. Jmenoval se Benito Mussolini…
Kromě toho se příslušníci Národní cti hrdě hlásí například k odkazu generála Radoly Gajdy, zakladatele a dlouholetého předsedy meziválečné Národní obce fašistické, který byl ve 30. letech odsouzen za podíl na nezdařeném pokusu o fašistický puč v kasárnách v Židenicích. Právě Radola Gajda byl jedním z legionářů, kteří u Zborova prokazovali velké hrdinství.
Zborov 1917
Vítězství československých legionářů u ukrajinského Zborova mělo pro českou historii mimořádnou důležitost, dalece přesahující její význam vojenský. Stalo se předzvěstí vytvoření autonomních vojenských sborů Čechoslováků nejen v Rusku, ale i ve Francii a Itálii a dalo tak představitelům československého zahraničního odboje (T. G. Masarykovi, E. Benešovi a M. R. Štefánikovi) do ruky trumf v jejich boji za vznik samostatného Československa.
Československá střelecká brigáda se v Rusku zformovala v průběhu let
Brigáda o celkové síle zhruba 3 500 mužů byla nasazena do bitvy u Zborova díky své příkladné bojové morálce. Ruská armáda upadla totiž v polovině roku 1917 vlivem bolševické propagandy do téměř úplného rozkladu. Ve slavné bitvě u Zborova se legionářům podařilo prolomit rakousko-uhersko – německou frontu, postoupit přes pozice nepřátelské armády až o
Ruské armádní velení sborům složeným z československých dobrovolníků a válečných zajatců před zborovskou bitvou příliš nedůvěřovalo, což se projevilo ve značné míře i na výzbroji jednotek. Tzv. Kerenského ofenziva, její součástí (mimochodem jednou z mála úspěšných) byla i bitva u Zborova, měla vyvést ruské vojsko z téměř zoufalé situace. Armáda již od počátku války bojovala s akutním nedostatkem moderní výzbroje a strategických schopností, v roce 1917 se k tomu přidala ještě bolševická agitace. Velká ofenzíva měla zvednout prudce upadající bojovou morálku. Tak se zrodila tzv. Kerenského ofenzíva, jejíž součástí (mimochodem jednou z mála úspěšných) byla i bitva u Zborova.
V roce 1917 do Ruska vtrhlo revoluční běsnění. Země zažila během jednoho roku dva převraty – první, únorový přinesl vládu Georgije Lvova. Ta odstoupila v létě a její místo zaujala administrativa Alexandra Kerenského. V říjnu ale i ji smetl bolševický puč vedený Vladimírem Iljičem Leninem. Patří k historickým paradoxům, že Kerenský a Lenin pocházeli oba z města Simbirsk a studenta Vladimíra Iljiče na univerzitě v Kazani učil Kerenského otec…
Foto: Robert Zlatohlávek
Grafika: archiv
