Před sto lety
Vzpouru námořníků v boce Kotorské vedl i Čech. Co tvrdili komunisti?
01.02.2018 05:30
Vzpoura námořníků v černohorské boce Kotorské (nyní Kotorský záliv) v roce 1918, po které byl popraven i jeden z vůdců vzpoury Čech František Rasch (také Raš), byla v minulosti interpretována různě.
Za první republiky se oslavovala jako "akce slovanských námořníků za osvobození od nenáviděného rakousko-uherského režimu", po únoru 1948 se zdůrazňovalo, že námořníci povstali hlavně pod vlivem bolševické říjnové revoluce v roce 1917 v Rusku. Skutečnost ale byla jiná: důvodem byla touha námořníků po míru a nespokojenost se sociálními podmínkami. Od zahájení vzpoury uplynulo 1. února sto let.
Vzpoury se účastnilo na šest tisíc zejména slovanských námořníků z asi 40 lodí v zálivu, kde byl velký přístav rakousko-uherského válečného loďstva. Vedení armády však vzpouru kvůli nerozhodnosti vzbouřenců brzo potlačilo, zatčeno bylo 800 námořníků a 40 z nich postaveno před mimořádný válečný soud. Čtyři vůdci vzpoury - přerovský rodák František Raš a tři Jihoslované - byli 11. února 1918 popraveni.
O charakteru vzpoury se hned začaly vést spory. Zatímco rakouští a němečtí historici ji (do roku 1945) hodnotili jako rebelii nespolehlivých elementů slovanských národností a v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávii) byla považována za bolševickou, v Československu se za první republiky datum vzpoury oslavovalo jako výročí akce slovanských námořníků za osvobození od nenáviděného režimu. Po únoru 1948 se v Československu jako důvod vzpoury zdůrazňoval hlavně vliv říjnové revoluce v Rusku, Raš byl popisován jako "uvědomělý socialista-revolucionář", vzbouřenci "stáli pod rudou vlajkou revoluce" a mezi námořníky prý vznikaly "ilegální revoluční organizace".
Podle znalce vzpoury, námořního historika Reného Grégra, jehož otec v době služby u námořnictva Františka Raše znal, však byla hlavní příčinou vzpoury touha po míru, všeobecná únava z dlouhé války a nevyhovující těžké sociální podmínky na lodích.
Podle Grégra nebylo vystoupení námořníků připravováno jako vzpoura (ve výpovědích před soudem ho iniciátoři akce sami nazývali "manifestací za mír"), ale teprve postupně nabylo této podoby. O říjnové revoluci v Rusku se v prostředí námořníků nevědělo prakticky nic, zato se vědělo o mírové nabídce nové ruské vlády i o poselství amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, jež posilovalo naděje na mír.
Manifestace za mír vypukla v pravé poledne 1. února na ubytovací lodi Gäa, k níž se vzápětí přidala posádka velitelského křižníku Sankt Georg. Postupně se k těmto dvěma lodím přidávaly i další. Vzbouřenci pak ovládli loď Sankt Georg a podle svědeckých výpovědí první hodiny mírové demonstrace připomínaly tak trochu operetu. Námořníci opojení náhlou svobodou, jakož i vínem, házeli do moře stroje z kanceláří, tělocvičné nářadí, kotle s jídlem a v admirálské jídelně rozbíjeli porcelán.
Vzbouřenci vypracovali devítibodový dokument Co chceme (autoři se pod něj podepsali jako námořnický komitét), ve kterém požadovali okamžité uzavření míru, zlepšení stravy, více dovolených či zaručení beztrestnosti pro účastníky demonstrace. Druhý den vzpoury byl předsedou lodního komitétu zvolen Raš, postupně ale začala mezi námořníky narůstat skepse a záliv byl navíc dalšími loděmi uzavřen, aby se zabránilo vyplutí lodí vzbouřenců. Vzpoura skončila 3. února kapitulací vzbouřenců.
Když devětadvacetiletý Raš 7. února 1918 vypovídal před vojenským soudem, který mu přičítal, že vzpouru podněcoval a organizoval, bránil se slovy: "Jaképak podněcování... Co tam ještě bylo k podněcování, když jsem až druhý den dopoledne přišel na Sankt Georg? Naopak, chtěl jsem akci navrátit charakter manifestace za mír, zabránit anarchii a dát jí určitý pořádek a organizaci." Rašova slova soudcům stačila, aby ho odsoudili k trestu smrti jako vůdce a podněcovatele vzpoury. Nevěřili mu, že přišel na loď až druhý den. "Podle zápisů válečného soudu se choval pří líčení důstojně, svou úlohu na rozdíl od všech ostatních nepopíral a ve svém přesvědčení o správnosti boje za ideu míru setrval," připomněl Grégr.
Raš byl spolu z dalšími třemi námořníky popraven 11. února 1918 v šest hodin ráno ve vesničce Škaljari. Jeho pamětní deska je umístěna u kotorského soudu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.