Chci vyšší tresty pro útočníky, kteří napadnou lékaře při pomoci nemocnému. Tak se v nedělních Otázkách Václava Moravce vyjádřil středočeský hejtman a stínový ministr zdravotnictví sociálních demokratů David Rath. Útoků podle něj přibývá a povolání se stává rizikovým. Trest pro lidi, kteří zdravotníka napadnou, by proto měl být tvrdší - až šest let za mřížemi.
Stačilo by napadnout zdravotníka, když pomáhá na ulici nemocnému, a útočník by mohl skončit až na šest let za mřížemi. Pokud by lékaře napadl mimo službu, hrozily by mu tři roky. S takovým návrhem nyní přichází středočeský hejtman David Rath. „Konflikty se přiostřují, napadených záchranářů je bohužel stále víc. Je třeba útočníkům vyslat jasný signál, že není možné napadat nejen policisty, kteří ochranu mají logicky od začátku, ale i ostatní složky integrovaného záchranného systému," vysvětlil David Rath.
Ministr zdravotnictví Leoš Heger není vysloveně proti. Zvláštnímu režimu ochrany by se podle něj mohli těšit kromě zdravotníků i hasiči. „Záchranáři zasluhují zvláštní režim ochrany, mělo by se to týkat celého integrovaného systému, nejen zdravotníků," řekl Heger. Doplnil však , že je nutné konzultovat změnu s právníky a ministerstvem spravedlnosti. „Trestní zákoník byl totiž novelizován a napadení záchranářů už se dnes posuzuje přísněji," vysvětlil. Větší ochranu záchranářů, jak ji Rath navrhuje, ovšem podle něj projedná kabinet co nejdříve. Pokud návrh projde, zdravotníci získají status veřejného činitele.
Zdravotnické záchranné služby čekají na nový zákon několik let. Platná vyhláška z roku 1992 totiž obsahuje nejednotná pravidla.
Novela nakonec neprošla
S novou normou počítal už exministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Sestavil mimo jiné seznam dvaceti nových výjezdových míst, kterými chtěl zabezpečit dostupnou pomoc po celé zemi. Změnil také určené dojezdové časy. Jeho verzi zákona o záchranných službách projednala vláda v listopadu roku 2008. Novela však nakonec neprošla.
Tvrdě ji totiž kritizovali samotní záchranáři. Například řediteli pražské záchranky Zdeňkovi Schwarzovi vadily změny dojezdových časů, které byly v Praze příliš krátké: "Zaměstnanci by byli trestně zodpovědni za to, že by nedodrželi dostupnost, která by v Praze musela být osm minut. Toho nejsme schopni," vysvětlil tehdy své výhrady. V každém regionu by podle něj měly být časy různé v závislosti na počtu obyvatel.
Zákon upravoval i další věci, například přidělování peněz. Záchranky je měly nově dostávat nejen od pojišťoven a krajů, ale i od státu a dalších subjektů. Podle Schwarze však byl navržený způsob neprůhledný a nejasný.
