Svět statistiky
Češi chodí k lékaři jedenáctkrát za rok, lékařů je nadprůměrně

Počet lékařů máme vysoce nadprůměrný, ale délka života lidí tomu neodpovídá. Mýtus o tom, že je české zdravotnictví na skvělé úrovni, tím bere trochu za své. Tak se ve středu vyjádřil Tomáš Doležal z Institutu pro zdravotní ekonomiku. České zdravotnictví podle něj potřebuje skutečnou reformu. Nikdo ji však nechce.

"Kapři si vlastní rybník nevypustí," hodnotí Tomáš Doležal stav českého zdravotnictví. Prosadit jakoukoliv reformu proto bude podle něj těžké. "Nikdo ji ve skutečnosti nechce. Politici chtějí být znovu zvoleni a lékaři si vlastní nemocnici nezavřou," vysvětluje.

Změnu přitom podle něj Česko potřebuje jako sůl. Ukazují to čísla mezinárodní organizace OECD.

Vyplývá z nich třeba, že se Česko pyšní devátým nejvyšším počtem lékařů. V četnosti nemocnic je páté. Víc lůžek už mají jen Japonsko, Korea, Rakousko a Německo. Náklady na zdravotní péči vyrostly od roku 1990, kdy se za ni vydalo kolem třiceti miliard korun, devětkrát. V roce 2009 zdravotnictví spolykalo 286,6 miliardy.

Mýtus o kvalitním zdravotnictví bere za své

"Česko přitom pošle do systému pouhých sedm procent hrubého domácího produktu. To je naopak čtvrté nejnižší číslo. Průměr OECD je kolem devíti procent," podotýká Doležal. Rakousko a Německo posílají na léčení 10 a půl procenta, Francie 11 procent HDP. Spojené státy nalijí do zdravotnictví dokonce 16 procent HDP.

Na chvostu je český stát, i pokud jde o "standardizovanou úmrtnost". Srdeční příhody ani zhoubné nádory se v tuzemsku stále nedaří potlačit tak jako v dalších zemích. Horší výsledky mají jen státy na východ od českých hranic - například Rusko, Ukrajina, Maďarsko či Rumunsko.

"A příznivý vývoj bych neočekával ani v blízké budoucnosti," říká Doležal a dodává: "Takže mýtus o tom, že je české zdravotnictví na skvělé úrovni, tím bere trochu za své."

A zase škrty 

Jak to změnit? Podle Doležala by stačilo pár jednoduchých kroků: snížit počet akutních nemocničních lůžek, která spolknou největší díl zdravotnického rozpočtu - téměř polovinu. Pak také dohlédnout na další hospodaření nemocnic. Třeba zavést veřejné soutěže při nakupování léků, zdravotnických prostředků a služeb.

"Měla by se také změnit i organizaci práce. Ze statistik totiž vyplynulo i to, že u nás využíváme na rozdíl od jiných států víc služeb drahých lékařů než levnějších sester. Těch je tady zoufale málo," říká Dostál.

Hlídat by se měla poptávka po lékařské péči. Češi jsou totiž rekordmani v "chození k doktorovi". S jedenácti návštěvami ročně obsadili druhou nejvyšší příčku - hned za Slovenskem. Průměr OECD se pohybuje kolem šesti návštěv do roka.

Reforma bude, ujišťuje šéf resortu 

Ministerstvo zdravotnictví Dostálovi oponuje: reformu dotáhneme. Na některých změnách už začalo pracovat, připravuje například takzvaný klasifikační systém DRG. Ten by prý měl nemocniční síť "pročistit". Nemocnice už totiž nebudou dostávat peníze paušálně jako doposud, dostanou zaplaceno jen za "vyléčení pacienta". Ne každé zařízení proto v systému vydrží. 

"Nemocnice už si nevydělají tím, že budou protahovat dobu pacienta na lůžku nebo dělat zbytečná vyšetření. Vypracujeme přesné tabulky, kolik která choroba stojí. Třeba kolik dá nemocnice za cukrovkáře, který potřebuje totální endoprotézu. Takovou sumu nemocnice dostanou," přibližuje poradce ministra zdravotnictví Pavel Vepřek. Částka bude podle něho stejná v Praze jako v Jihlavě. Nemocnice to bude přirozeně nutit šetřit.

Na DRG vydělají podle ministerstva i pacienti. "Tím, že půjdou peníze za nimi, si budou moci daleko více vybírat. Dneska dobré nemocnice, do kterých by se rádo dostalo víc pacientů, prakticky prodělávají. V budoucnu to bude naopak," říká ministr Heger. Místo dobrým nemocnicím začnou chybět peníze těm špatným. Přirozeně zaniknou nebo se z nich stanou léčebny dlouhodobě nemocných. 

Poptávku po lékařské péči chce Heger regulovat vyššími poplatky a postupným posilováním role praktického lékaře. Ten by měl napříště rozhodnout, zda a kam dál pacienta pošle.