Od příštího roku čeká české zdravotnictví revoluce. Začne totiž platit zákon, který zavede možnost připlatit si na nadstandardní péči. Ministr zdravotnictví ale zatím nechce, aby si v rámci nadstandardu mohli pacienti sami volit, kdo je bude operovat. Co si o tom myslí přední český chirurg Pavel Pafko, jemuž už nyní píší stovky pacientů, kteří do něj vkládají svou důvěru?
Souhlasíte se zavedením nadstandardní péče?
V naší společnosti je člověk svobodný, pokud je zdravý. Může si koupit letadlo, loď nebo akcie, ale jakmile onemocní, nemůže realizovat svou svobodu a použít své finanční prostředky ve prospěch svého zdraví. Velká část lidí to dělá ilegálně, obálkou pod stolem, místo aby si to legálně sjednala oficiální cestou. Proto je správné, že ministerstvo o nadstandardu rozhodlo. Současně se zákonem měla ale být dávno připravena vyhláška, která jasně označí nadstandardní výkony a péči. Pacienti jsou nejistí, nevědí, co je či bude obsahem nadstandardu.
Budou mít o nadstandardní služby čeští pacienti vůbec zájem?
Samozřejmě že jsou tady lidé, kteří by o nadstandard měli zájem. Ze svých zahraničních zkušeností vím, že rozdíl mezi standardním a nadstandardním pacientem je ten, že nadstandardní si řekne, kdy bude ošetřen, kde to bude a kdo zákrok povede. Například byznysman chce být operován do dvou dnů, chce vědět, zda bude mít pokoj s televizí, a chce, aby ho operoval primář. V tom se liší od všech ostatních, kteří mají všeobecné pojištění a musejí čekat, až na ně přijde řada; nemohou si v nemocnici vybrat, kdo bude operaci dělat.
Z pohledu laika se ale ptám: Jak poznám, kdo je skutečně dobrý lékař?
Z pohledu okresního města je předpoklad, že primář je nejzkušenější, a tak lidé budou chtít být ošetřeni panem primářem. Určitá část lidí si prostě ráda připojistí, aby tento výběr mohli udělat.
Nebylo by jednodušší, kdyby vzniklo hodnocení jednotlivých lékařů, aby se každý mohl podívat, jak si konkrétní odborník stojí?
Žebříčky ve zdravotnictví jsou velmi svízelné a je těžké je udělat seriózně. Mohlo by se navíc stát, že nároční pacienti se budou posílat do jiných zařízení, aby se nekazila statistika. Na druhou stranu pojišťovna si musí nadstandard s odborníky sjednat a nebude ho domlouvat s někým, kdo není kvalifikovaný. Pacient tak má záruku, že ta instituce nesvěří peníze do rukou lékaře, o kterém nemá reference. Všude na světě se ale říká, že pacienti hlasují o zařízení svýma nohama. Ono se mezi lidmi nakonec ví, kde ta péče je lepší a kde horší.
Vy osobně byste si zaplatil konkrétního lékaře?
Medicína je o lidech a ne o materiálech. Kdybych měl jít na nějakou operaci, tak budu hledat operatéra, o kterém si myslím, že to umí - a to, jaké použije nástroje, budu považovat za druhořadé.
Zaznívají ale hlasy, že některým lidem se díky vzniku nadstandardu dostane horší péče.
Medicína je jednom jedna a není nikdy dvouvrstvá. Kdykoliv jsem v cizině viděl na operačním stole svlečeného pacienta a díval jsem se na průběh operace, nikdy jsem nevěděl, jestli je to člověk bohatý nebo chudý. Naprosto úsměvná je představa, že někdo operuje žlučník nebo žaludek jinak bohatým než chudým.
Neobáváte se toho, že lidé, kteří nebudou připojištěni, budou muset na péči čekat mnohem déle?
Lidé se bojí, že nadstandardní pacienti budou zdržovat ty ostatní. Česko má ale takové kapacity, že samo ministerstvo chce snížit počet lůžek o deset tisíc. Takže jestli se bojí, že to nebude stačit, tak ať nyní nesnižují tato lůžka. Ale já sám si myslím, že i se snížením se to všechno zvládne. Jediné, co schází, jsou peníze v pojišťovnách. Pokud si to lidé zaplatí, budou operační týmy ochotné operovat i v sobotu nebo po čtvrté hodině odpolední. Stačí, když budou vědět, že dostanou zaplaceno.
